SVĚTU
[7]
BŮH A ČLOVĚK
Od Boha jen vznikl život každý,
ale člověk počátkem byl vraždy.
9
VÍRA
Nic nevěř předsudkům a mátohám,
v svém srdci kapli měj a v tvorstvu chrám.
10
S „DŘEVORUBCEM“
Náš život jako řeka dravá,
vše odnášet nám neustává;
kdo v proud se vrhá prostopášně,
ten smýkán vlnami je vášně;
jen ten jist před jich lstivým svodem,
kdo srdce své vzal lodivodem.
11
ČAS
Co vzešlo, co zkvetlo,
ať vně, ať v nás,
co rvalo, co hnětlo,
i stín i světlo,
vše smíří čas!
12
LÁSKA
Rány lidstva líp se láskou léčí,
nežli děly, puškami a meči.
13
OZBROJENÝ MÍR
Vy chcete mír, jenž z bodáků má vzrůsti
a černých jícnů kanonových ústí,
a učíte lid vraždit lidi!
Ne, tím se sváry neuklidí;
ty uklidí se jenom právy.
Víc nežli vaší loupežnickou cháskou
dnes člověk vybojuje sdílnou láskou.
14
ROZUM
Rozum v světě dokázal už více,více
nežli ostrých mečů na tisíce.
15
ÚŘAD A ROZUM
Kdo úřad má, má rozum v naší době.
Jak často u nás ten, kdo ministrem,
znenadání ztrácí věci obě.
16
KLAM
Přemnohý, v němž pýcha dědka tuší,
vonnou v ňadrech, rozkvetlou má duši;
za to často jiný s mládím v líci
svítí duchem jako dřevo tlící.
17
ZRNKA A ZRNA
Lehčej rozběhne se na vše strany
prázdný osel než oř osedlaný.
Hňup i v škrabošce se poznat může,
jako osel vlezší do lví kůže.
Lepší hrbcem,
nežli blbcem.
Kdo ti spílá, jistě se tě bojí,
že ho s oslem k svojí spřáhneš voji,
ale věř, jen potud řve a křičí,
pokaváde nesáhl jsi k biči.
Jsi-li obštěkáván, pamatuj si již:
v městě utrhač a na vesnici fena,
pevným-li jim okem pohrozíš,
hned pařáty berou na ramena.
18
Pravidlem jest: tesař napořád
nohy dřív,dřív než desku robí rád,
ale sochař, byť i skrovné vlohy,
hlavu dřív a potom robí nohy.
Políček kdo rychle neodvetí,
zasluhuje druhý hned a třetí;
jinak to než svaté písmo vece,
ale mnohem jadrnější přece.
Také chlapec jesti plnoletý,
obsáhne-li rozum jeho světy.
Je-li moudrost jenom v šedé lebky skrejší,
pak jest osel věru chlapík nejmoudřejší!
Nedosáháť čelem v nebes říši,
podpatek kdo módou o píď výší,
nebo lesklý klobouk na leb sází:
Nivelátor čas mu obé srazí.
19
SLAVNOST
OSTROSTŘELCŮ
Ve zlatě jdou páni
střelci a veteráni;
u cesty žebrák starý
přioděn v servané cáry
zvedá se, za nimi kráčí,
hlavou jen kývá,
diví se, zpívá:
„Podivní života hráči
po cetkách šatů se fantí;
já žebrák, přec lepší
než komedianti!“
20
NEPŘÍTELI KRISTA
Ty spíláš jen a nenávidíš Krista,
ty haníš jen, leč On je láska čistá.
On láskou k lidstvu jen byl nasycený,
Ty za své nadávky chceš první ceny
a mimojdoucím, roven lotru chlapci,
jen slintáš na boty a obracíš jim kapsy!
21
MARNOST ŠTĚSTÍ
Štěstí-li tě opustilo,
nevolej ho zpět!
Co se jednou rozklížilo,
nechtěj klížit svět.
22
NEJLEPŠÍ MÓDA.MÓDA
Bohatství a hojnost všeho zhyne.
Nepýchej se nádherou a zlatem!
Něžnost s dobrotou jsou nejkrásnějším šatem,
jejich móda nikdy nepomine!
23
MUŽ A ŽENA
Čím ženě síň, tím muži celý svět;
muž větve rozkládej a ženin budiž květ!
24
PŘÍTEL
Ze všeho, co uštědřil Ti BůhBůh,
dar nejdražší jest věrný, dobrý druh.
25
VZPOMÍNKA.VZPOMÍNKA
Ne hvězdný blankyt jen a květná niva,
ni mořská hloub a pýcha strmých hor,
ni matčin cit jen, v lůžko-li se dívá,
v němž její dítko, něžný dřímá tvor;
ne soulad slov jen, tvarů, barev, zvuků,
ni co lze rtem a zraků letem,
co srdce k srdci poutá, s rukou ruku;
i vzpomínka je vroucím duším světem!
26
MLÁDÍ
Mládí hyne, krása opadává,
jenom vzpomínka nám růže s rosou dává;
leč z té rosy v netušené kráse
prchlé štěstí mládí usmívá se.
27
PŘÁNÍ
Bůh dej, by to, co my jsme snili,
ti mladší po nás vyplnili.
28
DĚD A VNUK
Dobré jest, když vnuk se pyšní dědem.
Líp však bude, my-li opak svedem.
29
PRŮPOVĚDI NA DŮM
Svou duši Bohu,
Vlasti svou vlohu,
svým milým, co mohu.
–––
Stav, jak chceš sám, ne jak se jiným ráčí;
ať mluví cokoliv, kdo mimo kráčí.
–––
Slov pochvaly i hany málo dbám;
v svém srdci prvního vždy soudce mám.
–––
Vol každý to, co pro život mu sluší,
já v síni světlo chci a jasno v duši.
–––
Své skrýše každý z nás je pamětliv,
leč smrt nás najde, ať jsme kdekoliv.
30
BUĎ POZDRAVEN!
Ó každý, s nímž mne stezky žití svedly,
jenž přivinul se na rozchvěnou hruď,
buď pozdraven! Kéž šťasťnéhošťastného tě shlédly
mé oči zas! Ó pozdraven mi buď!
31
VLASTI
[33]
ČECH
Kdo v boji zrozen byl, ten bojem roste!
Čech ve svá práva pevnou víru chová...
Nuž, trýznitelé, rvěte nás a koste –
my od kořene vyženeme znova!
35
ČEŠKA
Ať v národě, ať v rodině,
když osud tepe je a kruší,
vždy andělem v zlé hodině
je Češka s láskou v duši;
nuž, soudil-li nám Bůh zas chvíli těžkou...
buď lidu andělem! Či nejsi Češkou?...
36
ODRODILCŮM
Kdož odvrátí se od národa,
těm blesk ať zžehne česť i dům,
lán přívalná mu strhni voda,
a rod jdi žebrat k cizákům.
37
HESLA ŠUMAVANŮ
k svěcení jejich praporu spolku
zpěváckého.
Pane, žehnej českou ves,
lid pak k nové síle vznes!
–––
Křivdě právo, vrahům vzdor,
buď tvým heslem, lide z hor!
–––
38
Bludné vlky v lidu českém,
Pane Bože, znič svým bleskem!
–––
Kdo nám jazyk z úst chce rváti,
proti tomu budem státi.
–––
V kraji ani na polesí
děti cizit nedáme si!
–––
Pro svůj národ povždy v práci
věrně stůjme, Šumaváci!
–––
Medvědy jsme vyhubili; nuže,
na vlky též Šumavan se vzmůže.
–––
Zem, jíž teče Vydra s Vltavou,
večně věkův bude Čech zvát svou.
–––
Podvojný má jazyk had.
Chceš mu roven býti snad?
–––
Ani píďky – plémě kleté –
rodné země naší neurvete!
39
Prof.Dru. A. J. Jacimirskému
z Petrohradu.
(10.VII.1908)
UMĚNÍ
[41]
BÁSNÍK
Básníka-li úplně chceš znáti,
musíš se cestou do jeho vlasti dáti.
Tu poznati hleď,
a pak o něm rozhovor veď!
43
UMĚNÍ
Umění božským je vínem, nestejně každému svědčí:
Silného povznáší výš, slabého poráží v prach.
44
UMĚNÍ A UMĚLEC
Umění vždycky jest velké, sterými slunci v svět září,
nesmírná jeho jest říš; malým jest umělec jen.
45
TALENT A GENIUS.GENIUS
Zákonem umění řiď se, kdo talentem nadán jsi s nebe;
k velkosti genius jen vzlétá, pout zákona prost.
46
ČEHO UMĚLCI TŘEBA
Slunce i vláhy má třeba, pěstit kdo zatouží růže;
pohody nemá-li dost, bejlím mu zaroste sad.
47
BÁSEŇ A PRAVDA.PRAVDA
Krásné jest líčiti pravdu, pravda však není vždy krásná;
vybrat kdo umí, jen ten umění knězem buď zván! –
48
INDIVIDUÁLNOST
Nejdi z kraje, kde ses zrodil!
Později neb spíš,
nežli’s hory doly schodil,
duši utratíš.
Vše, co člověk je, co platí,
nevyrůstá dost,
jestliže to nepozlatí
slunce jas, v němž’s rosť.
49
ROSA POESIE
Fialku s písní dávám,
obě jsem nalezl v lese;
v kalíšku fialky rosa,
na písni slza se třese;
nebýti na nich té vláhy,
s nebe a z očí jež kane,
jsou oba skvostné ty dary
jen květy plané.
50
STESK STARÉHO
BÁSNÍKA
Údiv i radost jest z štípku, prvně-li ovil se květem,
má proto zkrácen být štěp, po léta plody jenž nes’?
51
VRCHLICKÉMU S KNIHOU
„V POLÍCH.“
Kéž z květů vzrostlých na polích
a z duše brázd a z žití lích
tu kytku k srdci bysi zved’,
než v pole musím naposled!
52
POESIE A ŽIVOT
Na budoucích cestách všeho žití
budiž srdce Tvoje jako kvítí;
jestliže však vedrem žalů znyje,
svěž je čarnou rosou poesie.
53
KRITIKA
Kritika je spleť hadů:
Jeden se vine, druhý se tyčí,
třetí se plazí a čtvrtý syčí,
všecky vespolek se čtoucímu příčí.
54
JEŠTĚ KRITIKA.KRITIKA
Co tě mrzí v listě as,
to se změní brzy:
Zítra vyjde článek zas,
prchne, co teď mrzí!
55
DEKADENTŮM
Proč vaše píseň, bratři drazí,
jen v duše bolestech se plazí,
proč stále naříká a nyje,
proč bdíte jen, jak chorý v snách?
Což není v našich dějinách
a v žití lidu poesie?
56
PRO DOMO
Mne pomluvit jste chtěli ven a ven,
tož s těla strhli košili i gatě.
Kdo vhod vám, napořád byl bez vad, jen
když v moderním vám vstříc šel šatě.
Leč nevím, nevím, bude-li v tom shoda,
až přijde jiný čas a jiná móda,
a chtít až bude člověk touhou jatý
znát tělo přírodní spíš nežli šaty!
57
EPIGRAM SATYRICKÝ
Že všemohoucí Ty’s, ó Bože,
k čemu pak důkazů kupa;
vždyť do malého karáska
vtěsnal’s tak velkého hňupa.
58
RADA KRITIKOVI
Chceš-li mě znát a správně posoudit,
mně podobné též srdce musíš mít,
a nesmíš jenom nahodilý list,
leč aspoň jednu knihu správně číst!
59
DĚTEM
[61]
DÍTĚTI.DÍTĚTI
Jsi poupětem; Bůh dej Ti slunné štěstí,
až lístky rozvineš a budeš kvésti,
a mrak-li se kdy Tvému žití zjeví,
ať ví to oko jen, leč srdce neví.
63
DÍVENCE Z TARNOVA
Jsi kytičkou, jež zdobí rodný luh!
O kéž by’s tolik jaré vláhy pila,
by všechen život dal ti kvésti Bůh
a žádná žití bouř Tě nezlomila!
Buď šťastna, kytičko má milá!
64
SVÉMU DÍTĚTI
Keř růží krvavých v své duši mám,
z nich plnou kytku tobě posílám,
můj slunný svite v žale;
a schází-li jim vůně všem,
dej jim ji ty svým úsměvem,
mé štěstí neskonalé!
65
POD BENDLOVA SLOVA
„Já jsem kluk
jako buk,
kdyby mě někdo ťuk,
hned bych byl puk’!“
Je dobře, hochu, že jsi jako buk,
pln svěžesti a síly;
víš, z větví buků měli předci luk,
když vrah se do vlasti dral ve zlé chvíli!
66
MALÉMU JONÁKOVI
Jsi Čechem, jonáčku, tož pamatuj,
že křivda hubí posud národ všude,
tož v žáru práv meč pravdy na ni kuj,
by’s národ obhájil, až jonák z tebe bude.
67
BAJEROVIC FANYNCE
Poupátko jsi ještě, něžná plavovláska,
tatínek tě hladí, maminka tě laská,
kéž až Bůh svým dechem mile rozvije tě,
krásnější všech růží na dálném jsi světě,
kterou si vlast máti, v níž se žalost množí,
na raněná ňadra lékem blaha vloží.
68
DĚTEM
Mám v duši pro vás přání prosté.
Svou mysl vezdy čistou roste,
ta povždy jak lilie buď;
leč srdce vaše s láskou něžnou
buď vonnou růží, květů kněžnou,
a trůnem buď jí vaše hruď;
pak nad hrobem si vzpomenete,
že na světě přec štěstí kvete,
a duch váš nad všech útrap směs
jak cherub vzletí do nebes.
69