ŽÍHAVKY
pro české politiky
natrhal
J. V. KRÁTOŠ
V PRAZE.
Nákladem vlastním.
1880.
[1]
Kněhtiskárna: Militký a Novák v Praze.
[2]
Motto: Chci prospět.
[3]
Adámkovi starš.
říšskému poslanci.
Adámku nášnáš,
odpůrce znáš
pokořiti v pravý čas.
Žel! že jak Ty málo vás.
Barákovi.
Orel neochabne, neumdlévá v letu,
buďto zahyne, či stihne metu.
Mladý vírou, duchem, silou,
vrhej blesky v chamraď shnilou,
třeba každý žár že nevznítí,
aspoň na šosáky posvítí.
[5]
Á la dr. Br.....
Honem mříže na tu díru!
Podlízavosť nezná meze,
bojím se již, na mou víru,
že tam celá Praha vleze.
Hrabě Clam.
Krásné dostihy to: národ koněm;
ale lorde! dobrý pozor měj,
někdy jezdce smete divý rej,
podkovou pak dupe ryzák po něm.
6
Gustavu E.. ovi.
Vody vlnivé se rozvalily
do hor a rovin;
běda tomu, koho zaplavily:
čtenáře novin.
Edvard.
Penelope žila kdysi,
Kronos snídal vlastní děti,
Janus míval tváře dvě;
proč se tážem, jaký ty jsi?
zdáš se někdy volně spěti,
někdy v káře bratrově.
7
Dr. Jos. Krofta,
nepřítel 17letých Mílků, takto z dopuštění „domácí rady“ říšský poslanec.
Jistě, jak Tell, vtipem střelí,
„Mílka“ vezme na mušku,
a reichsrát se zkoprnělý
ptá, kdo spustil – z obušku?
Františku Ladislavovi.
Malá práce – velké plány,
ten, kdo stojí, propadá,
rozdávat jen hluché rány...
co pak Vám to napadá?
8
Julek.
Kolossální orgán, hluk a revoluce,
moc čtenářů, blesky z hadrů v ruce;
z opatrné dálky jeho hromy
perou odpůrce ať slep neb chromý,
mají respekt před sedláky,
rozplynou se před měšťáky,
dělníkům med kolem huby,
moc statistů, žádné kluby,
nejvíc otřásá se jimi zlatá loď,
toho Peruna nám J. S. shoď!
9
Dle Karla Buma.
Ajť národe! Bíduť Irů patři,
jakby rozeníť to naši bratří.
Národ:
Dej nám s nouzí pokoj,
ji až příliš známe,
ukaž raděj sílu,
jež okovy láme.
Jakub Š....a.
Mladí, Staří, do kola si sedněme,
hlavu k hlavě, jen se nehněme.
10
Dru J. K...rovi.
Příliš ostřeostře, bodrý hochuhochu,
na černý’s udeřil hrad,
vždyť bojovník pravý, statný,
nečítá nepřátel řad.
Ač tě donutili černí k obraně,
ne tvou, ale bab je vinou ve straně;
neníť chybou tvojí, přisám bůh,
že vyhynul u nás Žižkův duch.
Dr. V...tý.
Nový střih a bílá vesta,
proč nás nebe stále trestá?
11
K....chovi.
Kněz a kupec, takový je svět,
K....ch v obojím se vyzná hned;
mele mouku, požehnání
lidu i svým dělníkům;
třeba byla firma cizí,
jen když mlýnek zrakům zmizí.
Záložny a tiskárny,
staré baby svíčkárny,
tovaryše, sedláky,
noviny i šestáky
v katolíky předělá
jak Špicedr Adela.
By nezhasla v lidu víra,
také hercegovské sbírá.
12
Špindler.
Pravý občan demokrat
nehody se nesmí bát.
Či chceš o minulosť hrát,
že jsi klopýt’ přes mandát?
Jiří z Lobkovic.
Jiříku náš z Poděbrad,
škoda je tě nastokrát,
vyplenil jsi v Čechách býlí,
po tvé smrti zas je vsili.
Nyní máme Jiříka,
ten nás v kutny oblíká;
groše pro papeže sbírá
v katolické jednotě,
kdy pak bude plná míra
oné římské lakotě?
13
Š.....k.
V Americe mnoho peněz mají,
vše na světě pouhý výdělkář,
jenom, kdo se tady dobře nají,
vlastenec je, hospodář;
zásadám ať hlupec hoví,
poslík vám to denně poví.
Dru J. D..kovi.
Věru chytré tvoje heslo:
Kdyby to jen hodně neslo,
kdyby to nic nestálo,
dobře by se zahrálo
na velkého politika
národního výtečníka.
14
Emánek T.....
Jestem Polák srdcem, duší,
Slávský mi to káže cit,
prudčeji mé srdce buší,
když je Rus též trochu bit.
Památce Sladkovského.
Dvojí cesta politiků: Ideál neb lup,
prvou vždy šels lidu v čele;
pravili, žes nepraktický, hlup:
Sami ctili – zlaté tele.
15
Českým židům!
Málo vás a mnoho ze sta
předc jen rádi berete;
doplňte se na al pari,
ať se účet neplete.
Učitelům.
Děl kdys Petr, car ten znamenitý:
mít jen učitele z Čech!
Co nám do škol, do kantorů,
zní to v našem radním sboru.
Zatím tiše se stran všech
do Čech táhne Ignác s jezuity.
16
Divné koalice a
podniky.
Maďar s Horvátem
na Srby,
a na slovenské
pahrby.
Židé s Poláky
v Haliči
ruské sedláky
vycvičí.
Šlechta, Češíci
preláti
volnost lkající
utratí.
Slávům tureckým
z bravúry
s heslem německým,
kultury
17
všickni po dráze
dodají;
Berlín chechtá se
potají.
Pražskému dopisovateli
„Svornosti“.
Není stoky v světě větší,
jíž se tolik kalu neslo,
věru dobře Ti ňák svědčí,
závidím Ti to řemeslo.
Zdali ale víš, můj brachu,
že se živnost tvého fachu
těší zvláštní koncessi?
– – – – – – – – – – – – – –
Pohodný – Tě pověsí.
18
Časopis Čech.
Dí kdes Polák Szajnocha:
Čech že vlastně značí „skág“.
Jistě že to vyčet z tebe:
co je lotras, darebák.
Náhrobní nápis
Brousku.
Tady leží bídná mrcha,
přítel vlasti před ní prchá,
život český zneřádila,
mysl lidu otrávila,
pravdu šlapala i čest,
scíplá tuto nyní jest.
19
Pokrok.
Barnum aneb jesuita,
otázka ta se nám skytá?
Barnumsky tvá firma křičí
v pokroku že u vás cvičí.
Uvěříš-li tomu šplechu,
pro pokrok se ženeš v spěchu,
pochodíš jak u Loyolů,
hloupější se vrátíš dolů.
***
Totě známá historie:
„Vlk se v ovčím rouše kryje!“
za mnou se kdos ušklíbá –
ah ano! Ben Akiba!
22
Starým kývalům.
Vás se nedotýká výrok Puškina,
mezi námi jednička ni jediná.
Žádný senát neměl tolik sket.
Rozum námi nehne ani umění,
vaše rozhledy se nikdy nemění,
vždyť neznáteneznáte, co je vůle vzlet.
Váš-li patron na vás jen se usmívá,
kývání že doba, víte, příznivá,
zakýváte všickni šmahem hned.
Ale také na vás trhne hodina,
zdá se mi, že národ již si vzpomíná
a pak žeň váš bude míti hřbet.
23
Šesti mladým.
Pět poslanců radikálních
ve francouzské assemblée,
demokratů sociálních
na rajchstagu sotva dvé;
ti i oni pevně stáli,
za zásady své,
nebezpečí sotva znali:
praví mužové.
Proč vy ale v říšské radě
vlastně sedíte?
Vsadím na vás svoji hlavu:
že už nevíte?
Našim říšským radům.
K národnímu chystejte se daru,
dostanete čerstvých buchet káru,
a od našich kmotřiček
pytel suchých – hniliček.
24
Herbstovci nám.
Smíru není třeba nám,
toť ví předce každý chám.
Co jsme vzali, zpět nedáme,
vždyť vás Čechy dobře známe,
nadvláda se vyplácí,
vy, nu vy jste dobráci.
Kdo o právo žebrem kničí,
naši sílu sotva zničí.
Dokud naši Halviči
dobře vědí, sotva slovy
čeští vůdci že odpoví,
proč by na lid holubičí
podle chutě ne..štvali
a jemu se nesmáli?
25
Pražští měšťané.
My jsme v Praze kubíci,
granátníci, šorfšici.
„Praga caput“: řekni!
***
Nejsme jako v Paříži,
my toužíme po kříži:
Jenom někdo cekni!
***
Vezdy budem Pražané
pít plzeňské, jíst slané:
StůjStůj, cizinče – smekni!
26
Slované – Rusovi.
My jsme samí baráčníci,
všickni z jedné vsi,
jediného – na láníka
štěkáme jak psi.
Do Turků a do Tatarů
biješ-li, to radost máme,
po boji pak v zem barbarů...
za Urál tě posýláme.
Pravou rozkoš nám však chystá...
– – – – – – – – – – – – – – – – – –
Israelský nihilista.
27
Našim konservativcům.
Příliš rychle – říkáváte –
svobody chtít nesmíme,
až tak asi za let dvacet
vlastní si pořídíme.
Zdá se mně všakvšak, hoši milí,
sami o padesát let
příchod svůj že urychlili
sem jste na ten boží svět.
– – – – – – – – – – – – – – –
Nejprv musí státi budova,
však on potomek ji zachová.
28
Česká politika.
Vše na světě konec má,
jitrnice také dva,
ale české politice
vězí v břiše tasemnice.
Bez konce a bez zastávky,
bez uzdy a bez ohlávky:
ani čert jí nepomůže,
vjede zase do kaluže.
29
Caroslavné memento*)
„Čechu“.
Pravoslaví ledové
svědomí vám peklem žehne,
raděj tedytedy, pánové,
buďte z ticha, ať se nehne.
Jestliže se lid doví,
co vám v oči trnem píchá,
možná, že vám odpoví,
až vám vyschne v kostech mícha.
Snadno vtipy jizlivé
vaše vlastní kejkly zžehnou;
zticha tedy, pánové,
ať se lidu vlny nehnou...
———
*) Klerikální „Čech“ přezývá pravoslaví „vtipně“ caroslavím.
30
Klub mladých.
Mozek veliký,
ostré jazyky,
tělo chabé,
ruce slabé,
nohy žádné,
snadno padne.
***
Recept.
Proto rychle pomoc léky,
tělu více vůle,
hlavu v řece vymáchejte
a vyhráno z půle.
31
Klub starých.
My, my nemyslíme nic,
za nás bdí vždy oko vyšší,
Riegr nebo Martinic.
Pivo pijem a jsme tiši;
bouře – nikdy neděláme,
my jsme od nás, my se známe,
strýček strýce, kmotr kmotra,
mezi námi není lotra.
Náš kdo je, je velikáš;
marněmarně, lidelide, naříkáš.
My se o tě postaráme,
my tu pravou cestu známe.
Národ – náš, národ – náš:
patřičný ať rešpekt máš.
32
Nový nápis na radnici.
Hle! Vzor římské statečnosti
radou naší spáchaný,
potomstvu a budoucnosti
Staročechy zapsaný.
Světu oznamuje pozlacenou latinou:
že se bojí Česká rada psáti češtinou.
Tři doby novočeské
politiky.
První doba deklarantů, táborů,
žalářů, konfiskac, odporu;
druhá spolků, společků a praporů,
trpné oposice ze vzdoru;
na to novinářských hádek, rozporů,
planých smírů, slibů, hovorů.
33
Naši politikové.
Okovu, rumpálu,
roveň váš mrav:
nahoru pomalu..pomalu...
dolů střemhlav.
Naše besedy.
My se tady nemícháme,
u svých stolů zasedáme,
extra honorace,
extra druhá nace:
ale všickni svorně
v karty hrajem vzorně.
34
Ptáčnická.
Na prodej je kardinál*),
kardinál,
německy nám zazpíval,
zazpíval.
Na tom pražském semení,
semení,
cizotou se plemení,
plemení,
čeština mu nevoní,
nevoní,
zobák na ni kaboní,
kaboní.
Kupte! – peří červené,
červené,
z panského je plemene,
plemene.
———
*) Kardinál sluje druh cizokrajných ptáků. Poz. saz.
35
Bosenským begům.
(Někdy polské a české šlechtě.)
Jako na Hoře kdys Bílé,
pánův českých pych i výkvět klesl,
i vám přišla černá chvíle,
naposled Váš prapor v boj se nesl.
Beg, pán, szłachcić stejný osud měl.
Kéž by také lid byl dotrpěl.
Dej nám dočkat tohotoho, pane na nebi,
volným praporem až lid tě zvelebí.
36
Na nový lantfrit
čili
poslední národní
kompromis.
Smířili se novinářští
v Praze dynasti,
seznali, že roztržka ňák
kapsy nemastí;
rozdělili sobě národ
podle okresů,
aby mohli volně honit
bez všech processů.
Ale drazí novinářští
páni dynasti,
přijde doba za kompromis
lid vám namastí.
37
Něco do Haliče.
„Za volnost naši i za vaši!“
heslo bohatýrské znělo,
mně zdá se aleale, páni Laši,
že i u vás oněmělo.
Projeví-li silný zvůli,
chce-li rovnat právo kulí,
cizí přízně nehledá....nehledá...
Jaká však to šereda,
bojovník když za svobodu
zjařmeného ze národu
volnost slabých také dusí,
třeba jen – v haličské Rusi.
38
Našim Takéslovanům
se západním comfortem.
Na Urálu
průvan fučí,
na Balkánu
puška hučí.
Češi! Zraku
svého dbejte,
raději tam
nekoukejte!
Bavlnou si
uši cpěte,
za vítr líp
zasedněte.
39
Nejlíp vichru
od Urálu
skrýt se donny
ve oválu.
Skrýt se dýmu
od Balkánu:
v její klíně
ve altánu.
40
Městská rada.
Mozek v hlavě kolem víří
jako v noci netopýři.
Tu kanály páchnou silně,
tu zas voda prý zasmrádá,
a vše obstarati pilně
má ubohá naše rada.
Vlasy se nám vzhůru ježí,
vzpomenem-li na nábřeží.
Chránit Mánesovu desku,
kdy pak bude konec stesků?
Ještě nejsme hotovi,
už zas místo Hálkovi.
Zdaž nemáme k okrase
dost faráře Niklase?
Ani Vojta Náprstek
nemá pro nás více vděk.
41
Jest-li že se dopálíme,
my vám řádně posvítíme.
Chytnem všecky dějepisy,
básníky, pamětní spisy,
Poděbrady, kantory,
památníky, mentory,
do koše je uložíme,
v zimě jimi zatopíme.
Ano, tak má hned se stát.
A teď ticho: My chcem spát.
42
A předce..předce... je zničíme!
Vypravují staré letopisy,
české divadlo že kvetlo kdysi;
bylo tepnou národního života,
marně se oň pokoušela cizota.
Avšak nyní – jaká změna!
Český duch v něm již jen stená.
„Vlasteneckých“ družstev dluhy staré
ssají z české musy druhdy jaré.
Frašky z vídeňského polosvěta,
z předměstských divadel Paříže,
každý cizí škvár se u nás smetá,
světové by náš lid uvyk’ manýře.
43
Již i tingltanglů, cirkusů
vzděláváme lid náš ve vkusu;
aby zevnější byl úspěch jistý,
získala též správa žurnalisty,
a ti chválí všecko šmahem,
u vědomí velkém blahém:
z „tátrum“ českého že konečně
český lid vyženou bezpečně.
44
Recept na vědecké knihy*).
Vezmi:
starého ležáku sklady,
spousty prachu pilně smeť,
obálky odstranit hleď,
k tomu přidej stránku pramenů
z čtyřicátých let,
o těch později co psali,
nemusíš vědět,
dej to všecko dohromady,
knihkupec to zaobalí,
napiš na dva listy úvodu;
dodej, že ta kniha bez slováře
nehodí se pro čtenářečtenáře,
a pak hoď ji na krk národu!
———
*) Rozumí se samo sebou, že jsme recept tento neopsali z Jirečkova „Svodu slovanských zákonů“.
45
Nám všem!
Perme se a miřme se!
Rozpínejme, šiřme se!
Zdravý život v pravém boji.
Vodou stojatou se hnojí.
E: lk + lp; 2002
46