A předce... je zničíme!

J. V. Krátoš

A předce..předce... je zničíme!
Vypravují staré letopisy, české divadlo že kvetlo kdysi; bylo tepnou národního života, marně se oň pokoušela cizota. Avšak nyní – jaká změna! Český duch v něm již jen stená. „Vlasteneckých“ družstev dluhy staré ssají z české musy druhdy jaré. Frašky z vídeňského polosvěta, z předměstských divadel Paříže, každý cizí škvár se u nás smetá, světové by náš lid uvyk’ manýře. 43 Již i tingltanglů, cirkusů vzděláváme lid náš ve vkusu; aby zevnější byl úspěch jistý, získala též správa žurnalisty, a ti chválí všecko šmahem, u vědomí velkém blahém: z „tátrum“ českého že konečně český lid vyženou bezpečně. 44