Faksimile Daru nového roku 1792 je s dalšími třemi reprinty novoročenek součástí tisku Dar nového roku 1941, který vydal V. Schwarz. Má formu dvoulistu volně vloženého do desek z přeloženého tužšího papíru s vodotiskovým nápisem Pannekoek Holland (verzály) a emblémem v podobě lidské postavy. Přední strana těchto desek nese u horního okraje nápis verzálami Dar nového roku 1941, na střed strany je umístěn ornament s puttem hrajícím na trubku. Zadní stana desek má ve svém středu rovněž vyobrazení putta, tentokrát však s rozevřenou knihou v rukou, opět vkomponovaného do složitějšího ornamentu. V patě strany je vyražena tiráž následujícího znění: Štočky zhotovil grafický závod Miroslava Moravce v Praze. Tiskl Antonín Daněk v Praze. Vnitřní strana desek obsahuje vlevo nahoře citaci z textu Počátkové novějšího českého básnictví od Karla Sabiny vydaného v Literární příloze Národních Listů roku 1865. V levém dolním rohu je vysazen text: Listy z let 1787, 1789 a 1794 jsou věrné reprodukce originálů ze sbírek Národního muzea v Praze. Dar nového roku 1792 je přetištěn podle Novin V. M. Krameria. (Jde o Kramériusovy c. k. pražské poštovské noviny.) Pravá polovina vnitřní části desek má v pravém dolním rohu text (rozmístěný do čtyř řádků): Tyto verše vlastence z Boudy obětuje svým přátelům a známým s přáním šťastného roku 1941 Vincy Schwarz. Švabachový tisk Dar nového roku 1792 představuje jednu nepaginovanou stranu lemovanou bordurou s květinovým motivem. Titul je od následující básně oddělen bohatě zdobenou zarážkou po celé šířce strany. Text básně je vysazen do dvou stejně dlouhých sloupců; údaj o autorovi, místě a datu vzniku textu, připojený na samý závěr, je umístěn na střed strany.

Formát: 255x165 mm

Zdroj. signatura: ÚČL AV ČR; Drobné tisky 22/11

Formalizovaný zápis titulu a podtitulu skladby sjednocujeme s Lexikonem české literatury (3/I. Praha, Academia 2000, s. 214). Dar nového roku 1792 je jednou z novoročenek Václava Melezínka, vydávaných v přítomné edici. Jako příležitostné tisky tvoří mezi ostatními tituly zvláštní výjimku. K zařazení autora příležitostných básní do plnotextové databáze nás vedlo především přání neopominout tuto zajímavou osobnost, jíž se ve své badatelské práci věnoval Vladimír Macura. Předlohou našeho dokumentu se stalo faksimile čtyř těchto tisků, jež vyšlo jako novoročenka v roce 1941 a je volně přístupné v knihovně ÚČL AV ČR. Báseň z roku 1792 je zde přetištěna podle Kramériusových c. k. pražských poštovských novin, podepsaná je Václav Melezýnek a je vysazena švabachem. Zachováváme ypsilon po c-, s-, z- a ve spojce i stejně jako verzálu na počátku každého nového verše. Grafiku originálu (tisk básně do dvou sloupců) vzhledem k vlastnostem plnotextové databáze nedodržujeme. V jazyce díla neupravujeme kvantitu samohlásek (Panům, ňádra, otcové vaší) ani hláskovou kvalitu (hezkou - hesky) či vkladné hlásky (předce). V pravopisu ponecháváme poměrně časté užívání velkých začátečních písmen, a to v adjektivech utvořených od jmen vlastních (jazyka Českého), ve slovech vyjadřujících úctu (Panům Vlastencům, Milovníkům) a také v názvu jazyka (Češtinu, v Češtině). Respektujeme hranice slov v písmu, včetně tří míst, kde jsou výrazně porušeny (aťse všudy množí, titoťsou horlitelové, jsteli bez vrásek). V oblasti tvarosloví a slovotvorby přejímáme v deklinaci substantiv nominativ plurálu horlitelové; tvar zájmena jenž pro plurál (s. [1], ř. 11-10 zdola: Vy pak moji nepřátelé, / Jenž hledíte zekrněle,); příklonné -ť: bývaliť, najdeteť, vážíť sy, pojdeť, jakť, ještěť. Do interpunkce, která podtrhuje sled volně řazených myšlenek a výrazně se podílí také na zvukové podobě básně, nevstupujeme. Zachováváme tím zároveň autentičnost textu neškoleného autora.