Opět znovu v novém roce,
Přeji z upřímného srdce,
Vlastencům stálého zdraví
Jakožto vlastenec pravý.
Hojné požehnání Boží,
Štěstí aťse všudy množí!
Nejen rok nestávajícý,
Y mnohá léta budoucý,
Zvláště těm, kteří pracují,
O Češtinu starost mají!
Kdož neví o Procházkovi,
A kdo o panu Tomsovi?
Jakť velikou péči mají,
Když mnohé knihy skládají!
Královskou korunovacý,
Tu Pan Rulík s velkou pracý,
Pořádně v Češtině sepsal,
Y také ji tisknouti dal.
Pan Pelcl kronyku Českou
Znovu píše v pravdě hezkou
Čtěte ji pilně Čechové,
Najdeteť v ní věcy nové.
Nám milí Páni Thámové,
A praví čeští bratrové,
Ti jak pracovat začali,
Ještěť toho nenechali.
Co tu o Panu Dobrovském,
O tom hodném muži Českém,
Než že chvály zasluhuje,
Proto že Čechy miluje.
Kraméryus muž přemilý,
O jazyk náš vždy bedlivý,
Za naších tě časů povstal.
Aby České noviny psal,
Chtěje učinit radost nám,
Robinsona překládá sám,
Y mnohá psaní překládá,
Jichž z cyzých zemí dostává.
Titoťsou horlitelové,
Upřímní Páni Čechové.
Y mimo ně jiní páni,
Jazyka Českého brání.
Pojdeť Čechům moc dobrého
Z Učitele cýsařského,
Bude učit řeči České,
By nepřišla k zkáze mrzké.
Stydíte se za řeč naší?
Vždyť pak y otcové vaší,
Byli také jen Čechové,
Y též vaši pradědové.
Bývaliť slovutní muži,
Měli požehnání boží,
Mívaliť se jistě hesky,
Předce mluvívali česky.
Y učte se od sedláka,
Tak nazvaného Vaváka,
Jak vlast a Čechy miluje,
Svým spisem to vyjevuje.
O rozených tu nemluvím,
V pravdě upřímně je chválím.
Vážíť sy jazyka svého,
Ne jako Češi – cyzýho.
Vy pak moji nepřátelé,
Jenž hledíte zekrněle,
A mých poklísek šetříte,
A sami o svých nevíte,
Za svá ňádra nahlédněte,
Jsteli bez vrásek, pomněte:
Sami meťte před svým domem,
Mých veršů nechte s pokojem!
V Praze, dne 1ho ledna,
obětoval
Václav Melezýnek.
E: av; 2002
[1]