Výstavní písničky (1898)

Danko

Diplomatická verze Ediční verze
VÝSTAVNÍ
PÍSNIČKY.
Zpívá pseudonym Danko.
Cena 15 kr.
Tiskem a nákladem Knihtiskárny Rosendorf a spol. v Praze, Vodičkova ul.
[I]
Úvodem.
Můj ty světe, co mám psáti, by se tomu každý smál a já za to mohl bráti „prachy“, „slávu“ atd.? O obstrukci? K čemu smát se chudákovi bláznovi! O vládě? Oh – ta si krátce všechny vtipy zapoví! Že vám píši o výstavě, kterou znáte možná líp, že přec píši o ní právě, v tom už hned je tedy „vtip“... A jen prosím, zakulhá-li který vtip snad „starobou“, věřte, že mi reuma kalí život stejnou chorobou... Člověk můž’ se nakaziti na samé už výstavě, kde lze leckde přece zříti staré věci v opravě. 1
Koňkou.
Hý, moje zlatá koňko! Hý! Já, podagrista ubohý, jsem odkázán na milost tvoji! Ten pobyt v tobě oblaží má kuří oka masáží – to přece za něco už stojí! Půl tělem visím s tebe ven a tak, až k tělu užvaněn, se vezu pěkně s nebezpečím – že však mne vezeš k výstavě, já hněvu nemám ve hlavě, ba naopak ti blahořečím! Buď zdráva! Tvoje dějiny, až elektrika koniny nás tvojí jednou také zbaví, ty kdysi našim potomkům od Kocourkova k Vejprtům hlásati budou dny tvé slávy! Až jednou potom přijde čas a výstavu mít’ budem’ zas, ty budeš na ní „parádovat’“: tam vedle mnohých podniků pak v biřtlářově kotlíku tvůj pohon budem vystavovat’! 2
Všechno by tu bylo pěkné, kdyby...
Každý si tu řekne: Všechno je tu pěkné! Slunce jako z ráje si tu v květu hraje, kolem rozstavěny svítí bílé stěny, vzduchem do závrati kopule se zlatí... Jiskří pivo v šenku, i ty květy venku svitají tu hravě ve smaragdu v trávě... Všechno světlem hraje, jen v té kapse tma je! 3
Z hlavního paláce.
Ústřední síň! Co tu v hlavě upomínek přeletí! Kolikrát tu na výstavě davy klesly v objetí! Ty dny k štěstí jistě čítá i ten chuďas v „zavřeném“, neb tu Čechy výbor vítá jinak než-li – kamenem. * Hleď, ty krásné interieury, koberce i nábytek! Pokojů zde druhy stery i kuchyní nadbytek... Tu věc, máš-li „prachů“ zdroje, můžeš doma vídati, ovšem, než to žena tvoje jednou – v zlosti rozmlátí! * Všemu buďtež pocty vzdány bez všeliké pochleby, i tam, kde jsou narovnány stavitelské potřeby! Jen že! Proč tu mezi nimi také ještě nevisí pytle s „prachy“ potřebnými, nebo aspoň úpisy?! * 4 Modely tu staveb stojí, jak se někdy stavělo. Proč pak vzor sem dát se bojí, jak se stavět – nemělo? Vítal bych tu na mou víru podobiznu s nadšením činžáku, jenž při zefýru sbořil se už s lešením. * Hleď, jak umná ruka lidí upravit zná řeky tok! Vlny krotí, břehy řídí, vír je pro ni slabý sok. „Zde most stůj – zde zase jezy!“ člověk si jen zakřičí... Jen že! Proč pak nezvítězí nad odorem v Botiči?! * Jsou tu plány narovnány přerozličných krásných děl, pod nimi jsou názvy psány na papíru pěknou běl. Mne však, věřte, v žití víru přečasto už dojalo, kolik v světě „na papíru“ krásných plánů zůstalo! 5
U strojů.
1. Jako stroj jsem, na výstavě když se sem tam dívám. „To je krása!“ řekneš hravě, já jen hlavou kývám. Jako stroj jsem, který řídí výstavy té krása: noha kráčí, oko vidí, a už srdce jásá! 2. Jak jsou částky u všech strojů pevně spjaty k sobě! Držme spolu ve dnech bojů stejně vůči zlobě! Ač se v části jak ty stroje ten lid český dělí, jděme v práce své a boje také co lid celý! 6
Fiňáry pana učedníka.
Vzorné“„Vzorné“ dílny – o jééé – páni! Škoda u nich zastávky! Vždyť v nich schází naříkání na mistrovy pohlavky! Vždyť tu nikdo nekolébá, ani dříví nenosí, ni věc jinou, jíž je třeba nosit pánům pod nosy! Za „mistrovskou“ práci, páni, od publika chcete dík? Za práci, již právem haní i ten prostý učedník? Hehehehe....Hehehehe... Pro legraci si vás pouze dobírám – vždyť já na výstavu prácí ještě rád se kouknu sám! 7
Teuti.
Ač výstavu naši haní, nebude to zázrak jistě, učiní-li brzo za ní podobnou si na svém místě. Aby pak to „opičení“ opatřili ňákým krytem, jenom kvůli rozlišení zkončí ji pak – deficitem! 8
Motiv z vesnice.
Ten výstavní kostelíček vidí každý rád! Tam se můž’ i manželíček spokojeně smát....smát... Nestaloť se v kostelíčku žádné neštěstí, které může – pantoflíček ženy přinésti! 9
Dudák.
Co ten dudák dudá, co na návsi sedí? Či si, chudák chudá, jenom chleba hledí? Chce snad líčit tíseň, jaká v Čechách byla, či chce, aby píseň nás snad zveselila? Dudy – dudy – dudy už to zase píská! Ty zvou u všech všudy jenom dobrotiska! Hraje dudák starý a na toho brouká, kdo tu na krejcary jako Mošna kouká! 10
Strofy.
Turnikety, turnikety, jak má tchyně budete: ona vzteky, vy od lidu – oba jednou prasknete! * Není brána jako brána – výstavní se hledat musí: zde se platí z každičkého, v jiných jen tak leda z husy! * Blaze tomu, koho Pámbu v novináře změní; on smí psáti o výstavě i to, co tam – není! * Fontána že nového cos v naší Praze znamená? Pah! Už dávno v pivovarech byla „voda“ zbarvená! * Každičký trám na koncertní síni deštěm byl by brzo prohnilý, kdyby totiž vejborové nyní častěji tam „Hlahol“ pustili! * 11 Na vesnici je to jako v živobytí národa: v koutě stojí prádnýprázdný kostel, vedle plná hospoda! * Co je dneska s výstavou, to bylo, co jsme živi: Kováříček sočí na ni, kovář se jí diví! 12
„Balonky“ na balon.
Pane Hůlko, tuhle švandu udělejte pro nás hned: baletky a stejnou bandu vemte s sebou na výlet! Nedojde z nich jistě žádná mezi cestou úrazu, byť provedla při tom ladná cvičeníčka z provazů. A pak! Budete-li chtíti výše do míst mrakových, račte je jen vyhoditi místo zrnek pískových! * Ať se nikdo nechlubí, vypouští-li holuby na výstavě z balonu k poselskému výkonu! Oč víc bude diváků, pustíte-li ze mraků pro lid v chvíli vznešené holuby hned pečené! * 13 Nemusím já na Hůlkovi žebrat, by mne s sebou vzal, starý podnik tramwajový náhradu mi dávno dal! V neděli, když jedu „po“ ní, visím takřka ve vzduchu – za Hůlkou můj pozdrav zvoní také vzduchem: „Ichuchu!“ 14
U fontány...
1. U fontány stojí davy, na večer když stříká, hudba jejich plní hlavy jako elektrika....elektrika... Akkord zavzní, a juž v ústa písně za ním vnikly: to jsou ryze česká gusta, těm jsme dávno zvykli! Při fontáně píseň hrává všemi v pěkné shodě, i ten bumbal chválu vzdává pouhopouhé vodě. 15 2. Co je barev ve fontáně, jež je tolik poëtická! Zde svou barvu najde maně každá strana politická....politická... A ta voda její šumí, tajemně tak šepce v jasu, že, ač slyší, nerozumí ani špicl tomu hlasu! 16
Po hospodách...
Povídá se o výstavě, jež je tolik rozmilá, že úplně jen tak hravě hotova prý nebyla....nebyla... Podivná věc! Vždyť ne jednu dělník ruku k práci zved! vždyť, když já tam k sklence sednu, sám jsem „hotov“ za den hned! * Bručí do mne žena moje: „Co máš vlastně z výstavy, když se stokrát nohy tvoje v hospodách jen zastaví?“ Inu! Ženo, já se matu! Podle mnohé podoby zdá se mi, že výstava tu pivovarské výroby! * Pivo, víno, to jsou věci každé řádné výstavy, i té dnes, jež učí přeci, jak se co kde postaví. 17 Jen že! Pivo, víno stejně postavit nic nemohou: vždyť já po nich obyčejně sotva stojím na nohou! * Převrácenost „u Nesmysla“ koná činy ohromné: ondy tam při pivě „zkysla“ moje stará místo mne! Housky se tam najed’ pansky Hagenbeka mladý slon a hlad neměl ukrutánský po celý pak život on! Jindy číšník, při návalu že mi velkou portu dal, došel za to kriminálu – a tak dále, a tak dál! Na konec by nápis hezky se tam jistě vyjímal: „Kdo promluví tady česky, nutno, aby kat ho sťal!“ 18
Manžílek „Na radosti“.
Tiše sedím „Na radosti“ při červené chmelovině, vedle sedí moje stará, s druhé strany zase tchyně. Skromně bumbám, sotva dýchám, ruce se mi chvějí zlostí....zlostí... Kdo pak také cítí radost s „nimi“nimi“, třeba „Na radosti“! 19
Mojí staré do památníku.
Nebruč, stará, aspoň dneska na mne na výstavě! Zde sic mnohá práce hezká odbývá se právě – Zde se také právem chlubí mnohý dělník pilný: pro „práci“ však ženské huby nejsou tady dílny! 20
Pochybnosti.
Nevím, nevím, je-li správné, označovat’ výstavu jako dílo veleslavné v inženýrstva oslavu! O tom hloubám často v chůzi po dvanácté hodině, když z výstavy jako druzí „pospíchám“ k své rodině. Znaven moku známou silou, bloudím v Praze ulicí, honěn sem tam svojí milou každodenní opicí. Můj „krok“ při tom dělat’ umí obrys sem tam neladný, jemuž asi nerozumí z inženýrů pražádný! 21
Měsíček.
1. Ten měsíček nad výstavou, ten si nějak brouká, neboť jenom nocí smavou, chudák, do ní kouká! Výklady jsou uzavřeny, turnikety váznou, mimo šenky vidí, ctěný, výstavu jen prázdnou. A má koukat’ do pivnice, tím svou tišit’ trýzeň? Darmo trpět’ bude více – moh’ by dostat žízeň! 22 2. Ten měsíček nad výstavou, ten si nějak brouká! Ponocný jen nocí smavou zdola na něj kouká....kouká... A měsíček pozoruje všechny kolem stíny, zda se někde ukazuje ještě někdo jiný! Jiný – Leda že by v brány v popůlnoční tiši podlezly sem nepozvány ty německé myši. 23
„Na shledanou!“
Volal bych ti od duše: „Výstavo má, na shledanou!“ – ale v divné předtuše ponechám ten pozdrav stranou. Myslím si, než dopsal bych neb dotiskl tato slova, že už z myslí čiperných výstava se zrodí – nová! Že už zatím kterýs list o výstavě nové poví....poví... Vždyť jsme přece, v tom jest jist, národ dávno „výstavný“! E: av; 2002 24
Bibliografické údaje

Nakladatel: Rosendorf, Karel
(Tiskem a nákladem Knihtiskárny Rosendorf a spol. v Praze, Vodičkova ul.)

Místo: Praha

Vydání: [1.]

Počet stran: 24