Poslední (1947)

Stanislav Kostka Neumann

S. K. NEUMANN
POSLEDNÍ
V PRAZE Nakladatelství Svoboda 1947
[3]
ZPĚV POZEMŠŤANA
Hvězdářská obloha nad námi hoří, vše se tu v bezedno vesmírné noří, pro sebe dobrou zemi jen máš; v hedvábu ovzduší, tepla a světla, aby ti plodila, aby ti kvetla, kolotá v koutku, kde cos už znáš. Dávno už teleskop vypáčil nebe, andělé prchli, a vtáhl se v tebe duch, jenž tam marně hledal svůj zdroj; vše, co tam stvořil sis k obrazu svému a co tě zaslepovalo jen k zlému, rozplašil sluncí strašlivý roj. 5 Básníci, o jednu ilusi chudší, místo hvězd zemi se vzývati učí, pozemskou radost, práci a mír; poslední chudáci, zmožení vínem, s babkou se kají pak před Hospodinem, vydavše větru marnivý pýr. Ostatní zápasí o tu svou zemi s vlastníky a jejich pochopy všemi, lán zanedbaný s plevelem svým. Jen tu se dějí dnes posvátné věci, jen tu je boj s ďáblem, jen tu jsou světci, prolité krve úrodný dým. 6
PODZIMNÍ
Na dnešek v noci spadlo tolik listí po prvním dešti podzimním, a v lukách člověk zádumčivě zjistí už zase ocúny – jak lehký dým severní země, jež se chystá spáti... Už jsou tu zas a je to jako lest, vždyť nedávno je viděls kolébati nadechlý kalich u zelených cest. Tak letí dny a nenasycenému utrhnou od úst číši lahodnou. Snad abys mohl srdci dychtivému nabídnout jaro s jeho novou hrou. 7 Vše odchází a vše se zase vrátí, slunce i zeleň, květy, písně, pel. A člověk se v tom jednoho dne ztratí, jedenkrát druh a stokrát nepřítel. Tu věru není čeho želet zatím. Rod dravců hyne příliš pomalu. A zvolna jen se v dáli rodí nad tím tvor vyšší z nejlepšího zápalu. 8
DESET STROMŮ
Deset stromů před oknem, mých deset stromů denně, jdou s mým dnem a jdou s mým snem, podobny štědré ženě s kyticemi v konvicích a s ovocnými džbány, deset stromů velikých, jsou mnou tu milovány. Stačí oknem pohledět, a vždy mi něco dají, se sluncem i hvězdný svět v náruči kolébají. 9 A když zimní, zhoustlý tmou je večer jako dneska, plují pánví podmořskou jak tajuplná treska. Sednu na ten měkký hřbet, v dál pluji také, domů: Tam je pro mne modrý květ i pro mých deset stromů. 10
JENOM CHUDÍ
Však jenom chudí chodili se mnou po proměnlivém chodníčku let. Tu jejich vzpouru drsnou a jemnou už chudé matky vštípil mi svět. A život mne jí den ze dne učí, vždyť jiného mi nemůže dát, když světem skučí sten těch, jež mučí bohatců lup a žraločí hlad. Jak živočichů z jiného světa, nesmírně cizí, strašlivý druh, mně připadali po všecka léta, a jejich nejfalešnější bůh 11 z bohů a bůžků největší hrůzu a nejtvrdší mi ponouká pěst... Chudobě zasvětil jsem svou Musu, lásce a vzpouře z trnitých cest. 12 S. K. Neumann POSLEDNÍ
Básně z pozůstalosti – soukromý tisk. Pro své přátele vydalo k Novému roku 1948 nakladatelství Svoboda v Praze v 1000 výtiscích. Obálku navrhl a graficky upravil Alois Chvá laChvála. Vytiskla Svoboda v Praze.
E: jf; 2004 [14]
Bibliografické údaje

Nakladatel: Svoboda
(S. K. Neumann - Poslední - Básně z pozůstalosti - soukromý tisk. Pro své přátele vydalo k Novému roku 1948 nakladatelství Svoboda v Praze v 1000 výtiscích. Obálku navrhl a graficky upravil Alois Chvála. Vytiskla Svoboda v Praze.)

Místo: Praha

Vydání: [1.]

Počet stran: 16