XX.
SEN A PROBUZENÍ DNE
24. ČERVNA.
Bylo mně, jak bych byl umřel,
před nebem již stál,
uviděl jsem nad svým hrobem
její tichý žal.
Zpět mne pusťte, zpět já musím,
ona žaluje,
na zemi jest moje nebe,
když mne miluje.
Rozpukly se smrti brány,
z nebe hnal jsem ven.
Ach! já jsem jen sladce dřímal,
pouhý byl to sen!
77