MĚSÍC SAMOTÁŘ.

Karel Babánek

Ó, nejsem sám – to starý druh, zatrpklý samotář, za noci někdy přichází, na okno tiskne bledou tvář. Do noci okno otvírám, s úsměvem zvu ho dále, že dlouho jsem ho neviděl, a kde se toulá stále? Na leccos potom vzpomenem, jak život se motá v dnů spleti, a člověk si při tom posteskne, jak splašeně čas ten dnes letí. A rozloučit se nemůžem, je cítit vůni bezu. Do ticha noci, vzpomínek, jen hučí píseň jezu.

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

148. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OSVĚTLENÁ OKNA (Bohdan Kaminský)
  2. Z PODZIMNÍCH VEČERŮ. (Irma Geisslová)
  3. UMDLENÝ, POLOVYSPALÝ... (Viktor Dyk)
  4. AŽ PŮLNOC VŠUMÍ... (František Eisler)
  5. Bílý holub. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Ze zápisků zapomenutého. (Ferdinand Tomek)
  7. STESK PO PRAZE. (Karel Červinka)
  8. OTVÍRÁM OKNO. (Karel Červinka)
  9. Studentova jizba. (Alois Škampa)
  10. DŮM SLEPCŮ. (Antonín Klášterský)