III. Stará kletba.

Jaroslav Vrchlický

III.
Stará kletba.

Ni o čtvrt hlavy nesmí nikdo větší být v našem středu – ihned kámen za ním, a slinu za kamenem s šklebem, láním, a za slinou splav otravných hned řečí. Tak se všech stran to skřípá, sviští, ječí, zří každý s nedůvěrou, s pohrdáním neb v resignaci, a když sáhne k zbraním, na bratra v sobecké je tasí křeči. A čím ta všecka malá naše sláva? Míň nežli žalmistova polní tráva. Čím jednotlivce úspěch? – Žert jen malý. Co my se rvem a škorpíme jak děti, ta v skutku velká, Vlast, v zlých šípů změti tvář bez obrany v závoj vdoví halí. 87