VII. K prvnímu květnu.

Jaroslav Vrchlický

VII.
K prvnímu květnu.
Ruch mladé Vesny všem ku srdcím sahá. Chce lidstvo také jaro svoje míti, chce kvést a plát, chce vskutku jednou žíti, chce vědět, co je úkoj, rosa, vláha. Též dělník v světlo prsa noří nahá, pot stírá na čele, jenž perlou svítí, zří v mlze pohár, touží z něho píti a hledí výš v snech přeludů a blaha. Jsme všichni dělníci, ať rukou, duchem, a všichni hlásíme se ku životu. Ó, lidský duchu, z prachu se juž zvedni! Však sebe znej a uvaž: prací, ruchem chce oddech získán být, bez lávy potu i svatvečer sám byl by tobě všední. 91

Kniha Bodláčí z Parnasu (1893)
Autor Jaroslav Vrchlický