Vždy Olymp nevřel smíchem homerickým(J5f)
Též občas vráska lehla v čelo Věčným(J5f)
jak příští katastrofy černá předzvěst(J5f)
by vrhnula stín v orgie a plesy(J5f)
V té chvíli jednou viděl mladý Eros(J5f)
jak matka jeho v trudném zamyšlení(J5f)
v dlaň svírá úzké úbělové čelo(J5f)
kam psala starost mlčelivým písmem(J5f)
Hoch z cypřišových snítek právě řezal(J5f)
si ostré šípy v lidí hruď i bohů(J5f)
v své práci ustal nemoh odvrátiti(J5f)
zrak od té smutné zamyšlené tváře(J5f)
To nebyla již Venuše máť plesů(J5f)
a radostí a úsměvů jež srdce(J5f)
všem obrací jež růžovou svou patou(J5f)
v smích zdeptá řád a povinnost a zákon(J5f)
jež v holubiček bílých čilém roji(J5f)
v škeblovém voze k Olympu se vrací(J5f)
když dala pít z poháru lásky sladké(J5f)
všem milujícím Smutnou tuto bytost(J5f)
on neznal zvyklý posud žertům tancům(J5f)
hrám Gracií i pustil luk a šípy(J5f)
k ní přidružil se objal ji a hladil(J5f)
po zlatých vlasech jak jen dítě umí(J5f)
a šeptal Pověz Co tě matko trápí(J5f)
I zvedla k němu zamyšlené oči(J5f)
v nichž stála bolest Čas her přešel dítě(J5f)
i plesů nebeských jeť přísný Osud(J5f)
a dlužno jemu pohlédnouti ve tvář(J5f)
i Nesmrtelným nám A čím je hrozný(J5f)
Svou lhostejností dítě neúprosným(J5f)
své hrůzy majestátem Lze jej spatřit(J5f)
Sleť k zemi dolů projdi širé kraje(J5f)
raň tisícerá srdce šípem lásky(J5f)
a bohat zkušeností zajdi potom(J5f)
kde slední Thule srázné skály spíná(J5f)
kol dunícího strašlivého moře(J5f)
Tam skály přelez močály se přebroď(J5f)
a volej v mlhy jež tam jako příkrov(J5f)
se olověný strou od rána v noc(J5m)
že slunce jako oko Kyklopovo(J5f)
mdlé zkrvavělé šilhá jejich clonou(J5f)
Tam najdeš jej v podobě děsné Moiry(J5f)
té nejstarší na skále tupě civí(J5f)
ve vyvalených očích děs a hrůzu(J5f)
a ztrnutí tam uzříš co jsem řekla(J5f)
jak zoufalou je pravdou Hleď můj hochu(J5f)
A sáhla za sebe a podala mu(J5f)
haluzku na níž planá růže s květy(J5f)
se granátových jablek objímala(J5f)
Hleď to je obraz šťastné lidské lásky(J5f)
buď plaché jen a lehce přelétavé(J5f)
jak lístky planých růží které vánek(J5f)
roznáší hravě po stráních a cestách(J5f)
Kdo najde stopu jich A přece voní(J5f)
byť chvilku jimi vzduch jarního jitra(J5f)
Buď plodné která zůstat má a trvat(J5f)
a nésti plod jak jabloň granátová(J5f)
Tu snítku vem a potom ještě jedno(J5f)
A sáhla do svých zlatých světlých vlasů(J5f)
kam zdálo se že spát šlo na noc slunce(J5f)
a vínek trnový z nich vytáhnula(J5f)
pln ostrých ostnů I to vezmi dítě(J5f)
to rovněž lásky věno žel že často(J5f)
dřív dostaví se než ty květy růží(J5f)
než plné plody granátových jablek(J5f)
I toto vezmi jdi a najdi Moiru(J5f)
ji pros ať zbaví tebe věnce z trní(J5f)
ji pros ať věčným učiní květ lásky(J5f)
Pak uvidíš zda nemám práva k smutku(J5f)
při pomyšlení jaké strašné božství(J5f)
na konci světa čeká Nač tam čeká(J5f)
i bohům je to hrozné domysliti(J5f)
A Eros květnou haluz vzal i z hloží(J5f)
vzal vínek sletěl s nebe k zemi dolů(J5f)
a květnými spěl doly stanul v hájích(J5f)
nahlížel v chaty rolníků a lovců(J5f)
kraj tichý prošel i hlučící města(J5f)
a poznal lásku v jejím pravém jádru(J5f)
tu kterou bez rozmyslu hravě před tím(J5f)
do srdcí pouštěl z chlapeckého luku(J5f)
I poznal lásku ať květ planých růží(J5f)
jež na rozmaru lehkých těká křídlech(J5f)
ať hořící to jabko granátové(J5f)
v své stálosti a poznal obou hoře(J5f)
a cestou dlouhou byl mu stále těžší(J5f)
ten vínek trnový a z hocha který(J5f)
znal posud smích jen žert a něhu lásky(J5f)
se vážný jun stal jenž poznával jasně(J5f)
že láska je byť nejšťastnější hořem(J5f)
Tak přišel v posled až na konec světa(J5f)
kde Thule poslední své skály spíná(J5f)
kol dunícího strašlivého moře(J5f)
Přes balvany se pachtil dva dny celé(J5f)
dne třetího v mlh říši věčnou vkročil(J5f)
kde válela se šedivá až k zemi(J5f)
jen stěží propouštějíc šilhající(J5f)
a na krev rudé slunce Šikmé tesy(J5f)
skal kupily se zelenavým spoře(J5f)
obrostlé mechem v kterém kalná rosa(J5f)
jak slzy třásla se pak i to slunce(J5f)
se ztratilo a zbyla pouze mlha(J5f)
visící v cárech od nebe až k zemi(J5f)
Na skupině skal pod ztemnělým nebem(J5f)
zřel Eros Moiru Kyklopická žena(J5f)
Část dolní těla kryla chudou rouškou(J5f)
jak hustší mlhy by tam spadl závoj(J5f)
část šíje s hrudí vychrtlou a nahou(J5f)
jak šlehům vichřic by a dešťů zvykla(J5f)
Ve vlasech dlouhá bělela se křídla(J5f)
nad hlavou skrádal se jí mdlý svit matný(J5f)
jak vycházel by za ní chorý měsíc(J5f)
Však nejstrašnější byly na ní oči(J5f)
v těch utkvěl všecken děs a všecka bolest(J5f)
prazničení do dálky tupě zřely(J5f)
jak v propast v níž by vlny byly věky(J5f)
otázka číhala v nich na niž darmo(J5f)
hruď mudrcův i pěvců ždála odvet(J5f)
od chvíle té kdy člověk myslit začal(J5f)
Tak seděla dceř Temnoty a Noci(J5f)
Moir nejstarší ta která vlákno žití(J5f)
z dna prabytosti souká k smutné přízi(J5f)
Již pouhý objev nebeského juna(J5f)
v té poušti skalisk strží mlh a roklin(J5f)
by jiné srdce zveselil a pohnul(J5f)
snad k slzám dojal Ale strašná Moira(J5f)
jak sfinga dlela bez hnutí a ruchu(J5f)
ni bílým křídlem nezachvěla v hlavě(J5f)
ni had se nehnul jenž u jejích nohou(J5f)
dlel na kameni Zastavil se Eros(J5f)
a zdiven patřil na ten hrozný přízrak(J5f)
na matku vzpomněl si a začal chápat(J5f)
na lásku vzpomněl si a začal mluvit(J5f)
Ó chmurné božství od věků jež stráží(J5f)
zde sedíš věkům jak mi tebe líto(J5f)
neb neznáš lásky již já siju světem(J5f)
kol rozdávám ji přeochotnou dlaní(J5f)
Bys věděla ty velká přísná svatá(J5f)
jak sladká láska jest a co v ní kouzla(J5f)
Ó pohleď jenom na ty růžné květy(J5f)
na snítce hlohu viz ta granátová(J5f)
zde poupata Co něhy ve pohledech(J5f)
co ohně v polibcích co mléka teče(J5f)
ve hvězdných nocí tichém vzpomínání(J5f)
Co blaha štěstí leží na rtech ženy(J5f)
co mezi poupaty spí jejích prsů(J5f)
co v pažích k sobě svírajících páže(J5f)
To kdybys věděla ó děsná Parko(J5f)
ty přála bysi květům věčnou stálost(J5f)
i věčnost plodům lásky zastavila(J5f)
bys vichrů let který je střásá v kořist(J5f)
pochmurné jeseně To strašná ženo(J5f)
bys jistě učinila a svět kolem(J5f)
by rájem byl a sadem v stálém květu(J5f)
Jeť sladkost nesmírná ve blahu lásky(J5f)
jeť Olympických nektar s ambrosií(J5f)
v polibků dešti v pevném stisku ramen(J5f)
jeť Olymp v srdcí harmonickém tepu(J5f)
Ó slyš mé prosby učiň věčnou lásku(J5f)
Však děsná Moira bez hnutí a ruchu(J5f)
na skále seděla zrak ztopen v propast(J5f)
jak před ní v mlhách nový svět by vstával(J5f)
a ona bděla nad ním Ani křídlem(J5f)
v svých kšticích nepohnula ani brvou(J5f)
v kamenné tváři na níž nikdy Soucit(J5f)
se neusmál kam nezbloudila Radost(J5f)
I postoup Eros blíž a pozved ruku(J5f)
v níž tížil vínek trnový dlaň jeho(J5f)
a zalkal znovu do noci a mlhy(J5f)
Když nehne tebou smrtelníků radost(J5f)
když cizí tobě úsměv šťastných tváří(J5f)
když lhostejna ti rozkoš milujících(J5f)
když doma pouze u tebe je bolest(J5f)
pak vezmi všecku bolest lásky k sobě(J5f)
již podávám ti v trnovém tom vínku(J5f)
A věř mi velké bolesti jsou lásky(J5f)
ba větší ještě nežli plesy její(J5f)
Co slzí v nocích bezesenných stéká(J5f)
na podušky až zvlhnou v hořkém pláči(J5f)
co vzdechů z hlubin ňader se tu vznáší(J5f)
ku bezcitnému nebi jaké hoře(J5f)
tu vrývá nehty hluboko až v prsa(J5f)
a brázdí hlubou vráskou tvář i čelo(J5f)
Co pelyňku a žluče odříkání(J5f)
do číší padá kterých sotva ústa(J5f)
se jednou dotkla ve požitku slasti(J5f)
Co myšlenek jak listí v podjeseni(J5f)
jež zmítá vítr víří chorou lebkou(J5f)
co štírů pochyb zahnízdí se v ňadrech(J5f)
co žárlivosti sršánů hruď bode(J5f)
A potom smrt a hliněné ty urny(J5f)
s popelem mrtvých jenž se neoživí(J5f)
ni krvavými slzami ni ztrátou(J5f)
vlastního rozumu Co trapné nudy(J5f)
kdy přijde zas miláček věrných srdcí(J5f)
co počítání chvilek tu a hodin(J5f)
co bezcenná ta prázdná komedie(J5f)
s tím světem ostatním jenž lásce cizí(J5f)
To všecko uvaž strašlivé ty božství(J5f)
a vyznej tato muka hoře lásky(J5f)
že u tebe v té nehostinné poušti(J5f)
svůj mají pravý a původní domov(J5f)
je k sobě vezmi je k svým ňadrům přitul(J5f)
ty zvyklá děsu hrůze tmám a noci(J5f)
je pochopíš ne člověk milující(J5f)
Tak Eros lkal a jeho milý úsměv(J5f)
se topil v slzách jako nymfa v zdroji(J5f)
jež mizí nejdřív svitem oblých boků(J5f)
oválem ramen pak pak sněžnou šíjí(J5f)
pak zlatým vlasem až v sled tůň ji zhltí(J5f)
Však děsná Moira bez hnutí a ruchu(J5f)
na skále seděla zrak ztopen v propast(J5f)
jak na nové by myslila zlo kterým(J5f)
má utkat smrtelníky nebo bohy(J5f)
a strnulé v bod jeden zakotvené(J5f)
a duchové ty její oči zřely(J5f)
vždy před sebe v tragické lhostejnosti(J5f)
Ni křídlem nezachvěla v hadích kšticích(J5f)
ni had se nehnul modravý jenž zvolna(J5f)
slez v kotouči jí s Medusího štítu(J5f)
a před ní leh si na zbrázděné skály(J5f)
jak symbol škodolibé nehybnosti(J5f)
A tento ponurý klid s majestátem(J5f)
té lhostejnosti pravil Já jsem všecko(J5f)
Co bozi jsou mi a co jsou mi lidé(J5f)
Co země mi co okean je starý(J5f)
Co nebe strže co v nich valné světy(J5f)
Co lásky ples a lásky hoře Ničím(J5f)
Zřím stejně v světů vznik a světů rozvrat(J5f)
kde za nimi mé nové jitro vstává(J5f)
tož jitro chaosu tma noc a ticho(J5f)
zmar nic to nejmocnější všeho božství(J5f)
To všecko vyčet Eros z těchto očí(J5f)
jež dívaly se do mlhy a do tmy(J5f)
s tmou mlha samy Viděl to a chápal(J5f)
své matky bolest v hořké resignaci(J5f)
chtěl aspoň přendati si břímě svoje(J5f)
však neměl síly Musí tedy láska(J5f)
za krátké štěstí stokrát více strádat(J5f)
a trpěti a vždy k ní jako k všemu(J5f)
týž stejný bude lhostejný vždy Osud(J5f)
To pochopil sed na skálu a plakal(J5f)
Vysvětlivky
takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem
S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice
J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno
Statistiky
| Počet slok: |
15 |
| Celkem veršů: |
242 |
| Jamb: |
242
(100 %)
|