Jedno moře.

Jaroslav Vrchlický

Jedno moře.
Na velké jsem patřil vody, kterak rostly a jak vřely, po samý se obzor třely jedno moře. V žití kosmu jaké shody! V minulé jsem patřil doby, hloubily se v samé hroby – jedno moře. Bubliny v nich lidské rody, v jeden cíl po steré dráze v boji, rozletu i snaze jedno moře. Kam chceš letět křídlem ódy? Prchni výš z té hloubi stinné! Hvězdných vln ti tam zas kyne jedno moře. Život! Smrt! hle dvojí schody, ze tmy do tmy pochod stálý, přes ně v dáli se to valí jedno moře. Co ti zbude? V stínů brody, v bytostí ten pochod věčný splynout v řetěz nekonečný jedno moře. 23

Kniha Brevíř moderního člověka (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický