Jedno moře.

Jaroslav Vrchlický

Na velké jsem patřil vody, kterak rostly a jak vřely, po samý se obzor třely jedno moře. V žití kosmu jaké shody! V minulé jsem patřil doby, hloubily se v samé hroby – jedno moře. Bubliny v nich lidské rody, v jeden cíl po steré dráze v boji, rozletu i snaze jedno moře. Kam chceš letět křídlem ódy? Prchni výš z té hloubi stinné! Hvězdných vln ti tam zas kyne jedno moře. Život! Smrt! hle dvojí schody, ze tmy do tmy pochod stálý, přes ně v dáli se to valí jedno moře. Co ti zbude? V stínů brody, v bytostí ten pochod věčný splynout v řetěz nekonečný jedno moře.

Patří do shluku

střet, léno, um, onyx, sol, pól, mim, ká, nard, směnit

140. báseň z celkových 454

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Labutě mé! (Xaver Dvořák)
  2. Omšelý kámen do vody pad (Josef Holý)
  3. XLV. MIKLUHO MACLAY. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Memento živlů. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Příroda člověku. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Já toužil spatřit matky Evy klín, (Josef Holý)
  7. Metamorphosy. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Umyl jsem se vodou zapomnění (Josef Holý)
  9. ÚSVIT. (Jan Opolský)
  10. Na Sněžce. (Emanuel Miřiovský)