ÚSVIT.

Jan Opolský

Nejistý úsvit byl: ni modro, ani mlha a nic jsem neviděl, zda obloha se kalí šedivým mléčnem, nebo zda se trhá par řídká opona před vstupem slunce z dáli; ni modro nebylo a ani ranné chladno. Tak hladil vzduch jak někdy v koupeli, v níž vodu necítit a ve které je snadno bez smyslů ležet, zemřít, chceme-li. A lidé spali necitně pod strážním ještě krovem, v mrákotách snů se dosud chabě vlekli, vše bylo hluchem přikryté, co životem my zovem, jen vody, které neusnou, tu kolem zvolna tekly.

Patří do shluku

střet, léno, um, onyx, sol, pól, mim, ká, nard, směnit

401. báseň z celkových 454

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jedno moře. (Jaroslav Vrchlický)
  2. II. SETKÁNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Já toužil spatřit matky Evy klín, (Josef Holý)
  4. III. Když ponejprv jsem políbil (Adolf Heyduk)
  5. OPUŠTĚNÉ BOJIŠTĚ (Antonín Sova)
  6. Mlhy. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Na Sněžce. (Emanuel Miřiovský)
  8. NA ZŘÍCENINÁCH KALLMÜNZU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. Krise. (Viktor Dyk)
  10. 26. Tenby vtipu zradil ochabělost, (Jan Kollár)