NA ZŘÍCENINÁCH KALLMÜNZU.

Adolf Bohuslav Dostal

Uprostřed ruiny, jak větry vlhce vály, v kraj dole daleký jsme zřeli v myšlení. Hluk žití vyznělý jsme v troskách sledovali. Jen drobný, tichý déšť zněl šumně v kamení. Tvůj, matko, dávný rod a stopu ztracenou tu nám chvíle volala ze hlubin skály té, kde s ději zapadli i lidé v zhouby poutu, kde epigon jen sním sen slávy nežité. Var krve vychladlý v ozvěně vlastních tepen a vyhořelých snah v svém srdci odlesk mdlý sleduji zkoumavě, sklem citu neoslepen. A zřím, jak nad Naabem tu pyšný rod tvůj dlí, vyrostlý nad krásou, v ní shlédlý a jí štěpen... Zřím vlastní krve své pramínek vybledlý.

Patří do shluku

střet, léno, um, onyx, sol, pól, mim, ká, nard, směnit

406. báseň z celkových 454

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LÉTO NA VSI. (Antonín Sova)
  2. None (Stanislav Mráz)
  3. OKNA V BOUŘI. (Jaroslav Vrchlický)
  4. ZLÝ VÍTR (Viktor Dyk)
  5. Já toužil spatřit matky Evy klín, (Josef Holý)
  6. Na Sněžce. (Emanuel Miřiovský)
  7. None (Stanislav Mráz)
  8. None (Stanislav Mráz)
  9. Je těchou hérů hoře zřít... (Stanislav Mráz)
  10. Z té epopeje žalu, krve, bídy, (Jaroslav Vrchlický)