Z té epopeje žalu, krve, bídy,

Jaroslav Vrchlický

Z té epopeje žalu, krve, bídy, juž začli andělé, juž Eumenidy až do dnes během věků nedopěly, jen zlomky sbírám dlouhý život celý, jen střepy, na nichž slzí rmut se blýští neb slabý záblesk lepší doby příští. Vždy v jednotlivce duši co se láme, to v posled všickni ve svém nitru máme; čím jeden úpí, tím též druhý nyje, ba celá, velká lidstva poesie jest harfa v poušti, jež vše v souzvuk sbírá, co pod hvězdami jásá, kvílí, zmírá. Co zalehlo jí v struny plesem, pláčem, zde rovněž zní – já jsem jen vykladačem.

Patří do shluku

střet, léno, um, onyx, sol, pól, mim, ká, nard, směnit

151. báseň z celkových 454

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MRTVÉMU BÁSNÍKOVI (Arnošt Procházka)
  2. Fine. (František Švejda)
  3. None (Stanislav Mráz)
  4. Než kypěl oceán... (Stanislav Mráz)
  5. A. de Vigny. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Elogium. (Stanislav Mráz)
  7. ZPĚV DUCHŮ NAD MRTVÝM DONEM JUANEM. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Svou knihu srovnal jsem a zamyslil se nad ní. (Jaroslav Vrchlický)
  9. SURSUM CORDA! (Jaroslav Vrchlický)
  10. Setrvej! (Jan Ježek)