Časová meditace.

Jaroslav Vrchlický

Časová meditace.
Až bude státi člověk na výsluní své snahy, práce, bojů svých a touhy, zda bude možno, by měl nepřítele, by utrácel s ním v boji život dlouhý? Vždyť nepřítel též bude chtíti pravdu, on stejnou jak sok veden bude snahou, jak sok on lidstvu znavenému poutí chce podat v jiné formě číši s vláhou. A proto bude-li číš z jeho hlíny a z křišťálů tvá, jen když kypí v obou mok chladící; to jedno, kdo dřív podá tu číši spásy k retům zprahlým mdlobou. Neb všechněm, po lidstva kdo blahu touží, vždy v duších týž strom květem různým kvete; skloň hlavu před tím, kdo ti nepřítelem, nad lidstvem šťastným vy se obejmete! 107