VIII. Cida uctívání.

Jaroslav Vrchlický

Z Kastilie táh don Sancho, jenž pro hrdinné své činy udatným byl nazýván, s druhy svými do Navarry. Před sebou hnal velkou kořist, pevnou páží svou již získal ve Kastilském území, aniž někdo bránil tomu. Ve triumfu, bohat, klidný v denních pochodech se vracel, Kastilčany prosté statků nechal lkáti za sebou. Z Cardeny k svatému Petru poručil by táhla jízda, bez kořisti za ním dále, s družinou by táhl tam. Zvěst když došla k opatovi, jehož stráži drahé tělo Cida bylo svěřené, na krále on čekal příchod. Mezitím vše připravil slavnostnímu ke průvodu s Cida svatým práporem, naproti jim vyšel v slávě. Při hlaholu temných trub, táhlo sedm jich a sedm, zřeli hrdě k svému králi, kterého v svém nesli středu. Korouhvičky třepetaly vesele po blízku krále, který pozvedal k nim oči, nejlepší svou na zábavu. A tak statečný Don Sancho, přichází svém ve průvodu s jezdci svými, tam, kde zbožný opat již ho očekává. Na kolena on se vrhne, řka: „Můj králi, mojí řečí nepohrdej, neodvracuj svoje ucho mému slovu! Dobře víš, ó statný králi, a vy všichni, stojící zde, křesťanů že je to kořist, nesprávně vždy oceněná. Války, které vedou s tebou, příčinou jsou, která vždycky do ruky meč tobě klade, samý zmar a smrt jsou pro . Ona krev, již proléváš, dala by se ušetřiti, kdybys na Maury meč zvedl, kteří tak nás utiskují. Králi, pohleď na ten prapor! Prapor děda to je Cida, před oči jej tobě stavím, abys zanechal zde lupu.“ Sotva král ten poznal prapor, sestoupil se svého koně, pozdravil jej tím, že klekl na zem nízko a to pravil: Ó ty mocná zástavo zvoleného toho reka, který hradbou Castilie byl, jsa spolu nožem Maurů, před nímž Maurský chvěl se národ, neb on ztroskotal moc jeho, mrtvý Bucara jenž přemoh, za vasally krále měl! S kterým hovořili svatí, stálá jeho společnost, od Boha si vyprosili, poražen by nikdy nebyl! Tady vám před zrakem vaším komu spíš náležeti? – věnuji svůj válečný lup, ve váš chrám jej zavěsím!“ A to hovoře dal rozkaz, k propuštění zajatců všech, kořist by vydána byla opatovi se vším všudy, pouze z úcty jen a lásky pro Cida, jíž k němu plá.

Patří do shluku

cid, maur, rodrigo, valencie, jimena, alfons, maurský, sancho, alfonso, zamora

22. báseň z celkových 232

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŽENY KARTHAGINSKÉ. (Adolf Heyduk)
  2. V. Cid Campeador. (Jaroslav Vrchlický)
  3. II. Poselství. (Jaroslav Vrchlický)
  4. VI. Útěk a smíření. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Útěk na Sionu. (Jan Pelíšek)
  6. V. Sláva Cidova. (Jaroslav Vrchlický)
  7. XI. Tizona a Colada, meče Cidovy. (Jaroslav Vrchlický)
  8. VI. Adofir de Mudafar. (Jaroslav Vrchlický)
  9. IV. Pedro Arías. (Jaroslav Vrchlický)
  10. BALLATINA. (František Serafínský Procházka)