Pastel.

Jaroslav Vrchlický

Rád ulice mám, místo dlouhé řady pochmurných domů v nichž se táhnou sady, zdi kryté břečtanem, kam oko stačí. Tak ticho tam, jen zřídka kdosi kráčí, krok jeho dutě zní; mám rád je z jara, kdy zdá se, mládím zeď že jihne stará, kdy první lístky kmitnou tísní stromků, kdy sýkorka se ozve ve svém domku na bílé bříze, kdy i hlína voní a staré topoly jak v dumě kloní se k oknům paláců a jaro tuší. Sám chodívám tu a v mé snící duši jest jaro též. Dnes, poledne se smálo, se stíny větví slunce po zdích hrálo, jdu tudy – kroků hlas, má skráň se zvedá: mně jeptiška vstříc kráčí, sestra šedá, dva hyacinty kvetoucí si nese, květ plápolavý na jednom se třese a druhý jako měsíční svit bílý; a posud zřím, jak jeptišky tvář chýlí se nad květy, jak plaše zrak se kloní. A fialky ze starých zahrad voní.

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

145. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Stromy v městě. (Josef Svatopluk Machar)
  2. Květnová reverie. (Antonín Sova)
  3. VI. Staré domy. (Jiří Karásek)
  4. VE STARÉ PEVNOSTI. (Adolf Červinka)
  5. Housle. (Jaroslav Vrchlický)
  6. POD OKNY RODNÉHO DOMU. (Karel Mašek)
  7. Z toulek samotáře. (Emanuel z Čenkova)
  8. Studie z mojí ulice. (Emanuel z Čenkova)
  9. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  10. Slavík v městě. (Jaroslav Vrchlický)