Polní kvítí.

Jaroslav Vrchlický

Polní kvítí.
Bez ozdoby prosté kvítí podél cesty, jak to bývá – a přec srdce bolest cítí, když se na ty květy dívá. Co ty květy mohly vidět? třeba hlavu vedle hlavy, před nimi – ach, nač se stydět? Měsíc svítil od doubravy. Co ty květy mohly vidět! štěstí dřív – teď bídu všecku, by se nemusila stydět, zmáčkla lebku svému děcku. Kdo to viděl? – Měsíc v mraku a splav hučel skrze sítí, a jen slzy mělo v zraku podél cesty polní kvítí. Přec ji často srdce bolí, po letech ji vina hněte, vždyť to prosté kvítí v poli rok po roku stále květe. 67

Kniha Co život dal (1883)
Autor Jaroslav Vrchlický