Polní kvítí.

Jaroslav Vrchlický

Bez ozdoby prosté kvítí podél cesty, jak to bývá – a přec srdce bolest cítí, když se na ty květy dívá. Co ty květy mohly vidět? třeba hlavu vedle hlavy, před nimi – ach, nač se stydět? Měsíc svítil od doubravy. Co ty květy mohly vidět! štěstí dřív – teď bídu všecku, by se nemusila stydět, zmáčkla lebku svému děcku. Kdo to viděl? – Měsíc v mraku a splav hučel skrze sítí, a jen slzy mělo v zraku podél cesty polní kvítí. Přec ji často srdce bolí, po letech ji vina hněte, vždyť to prosté kvítí v poli rok po roku stále květe.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

850. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KRVAVÉ KVĚTY MÁKU... (Růžena Jesenská)
  2. DÍTĚTI. (Fred Grygar)
  3. Psáno v horečce. (Bohdan Kaminský)
  4. PÍSNĚ (Jaroslav Vrchlický)
  5. XX. Květiny opuštěné za oknem, (Antonín Macek)
  6. Totéž srdce. (Bohdan Kaminský)
  7. MATEŘÍDOUŠKA. (Bohdan Kaminský)
  8. Sloky melancholické. (Bohdan Kaminský)
  9. Rovina, rovina... (Růžena Jesenská)
  10. UPRCHLÉ NADĚJE. (Josef Kuchař)