XX. Květiny opuštěné za oknem,

Antonín Macek

Květiny opuštěné za oknem, květiny, na něž paní zapomněla, jichž lásky plná ruka nezasela, hynuly zvolna, zcela zpráhla zem. My spolu dlouho smutným žitím jdem, tys květin v srdci mém již nevzpomněla, má bytost marnou bolestí se chvěla, jak po zdroji ždá poutník zpráhlým rtem. A nezaseté rukou lásky plnou ubohé city moje nerašily, jásavě nerozkvetly ve podletí. Shon práce byl a strasti těžké byly, žal zalil mne svých slzí hořkou vlnou: je těžko květin těch smrt přetrpěti.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

249. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sloky melancholické. (Bohdan Kaminský)
  2. Růže. (Antonín Klášterský)
  3. Ničím a – vším. (Jan Červenka)
  4. KRVAVÉ KVĚTY MÁKU... (Růžena Jesenská)
  5. LILIE. (Karel Toman)
  6. Markétka. (Antonín Klášterský)
  7. PODZIM. (Ludvík Lošťák)
  8. PÍSNĚ (Jaroslav Vrchlický)
  9. Doba písní. (Rudolf Pokorný)
  10. BELLADONNA. (Jaroslav Vrchlický)