PÍSNĚ

Jaroslav Vrchlický

Roztrhlo se jaro s celým košem kvítí. Na všech stranách kolem, vrchem, strání, polem, bože! – jak to svítí! Písně, touhy, lásky v pestrých barev směsi; z všech se láska dívá a z všech srdce zpívá: „Panenko má, kde jsi?“ K písni povzdech sladký se v té touze pojí: „Kéž bych mohl, dítě, večer, na úsvitě, zváti tebe svojí!“ Dí to petrklíček, to dí sedmikráska; a ty levandule, rozkvetlé jen způle, šepotají „Láska“. A ta píseň, dítě, letí celým světem; všady tikne, zvoní, takže zdá se o ní i nejmenším dětem. V mládí celým světem jsem tu píseň slyšel. Ký div, že zas o ní srdce moje zvoní. Bože! Máj s ní přišel! O lásce každý kvítek zpívá. Jak, bože, o ní nemyslet? Za ní se v roztoužení dívá ten poslední, ten první květ. Jen procitneš a – myslíš na ni. A to je šeptu po lese: Co dnes ti touhy, usmívání a polibků co přinese. Jak poprv bys ji v žití cítil – ti láska v srdci vyvádí. Hned tulíš se k ní, jaks ji chytil; jest právě to jak ve mládí. Zas kolem zní ta každá nota. Ji zpívá vrch i stráň i les. Vše k lásce zní – a do života se vrací údol, stráň i les. Ó, zněte, písně, jako noc, jak po prvé bych slyšel vás! Ten sladký zvuk váš jen „láska“ slove. Ó, viďte, květy sedmikrás!? Bože, co tu květů! Bože, co tu lásky! Vše dí: „Trhej, miluj, vždy a bez otázky!“ Tak zas stará země nový zpěv si zpívá. Květy prší ke mně – jako odjakživa. – Jimi jdu a trhám. Lze to jinak, věru? Za láskou se vrhám a ji zevšad beru. Jak je krásně žíti a milovat k tomu! Dí to každé kvítí, každé ptáče k tomu. Láska dí to žárem, srdce něhou svojí. Opíti se jarem, věru, za to stojí! Milovat se, dítě, všeho zákon celý. Proto líbej hbitě, vzletíš nad anděly!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

190. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  2. Čím je ta láska... (Bohdan Kaminský)
  3. Sloky melancholické. (Bohdan Kaminský)
  4. PIANISTCE. (Otakar Auředníček)
  5. Nemožná... (Bohdan Kaminský)
  6. V jarní noci. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Mně v hloubi srdce vždycky láska zpívá. (Jaroslav Vrchlický)
  9. SLET PÍSNÍ. (Antonín Klášterský)
  10. PODZIM. (Ludvík Lošťák)