UPRCHLÉ NADĚJE.

Josef Kuchař

I nejkrásnější květ uvádá, jenž ráno ještě svěžím byl, když vyschne jemu deštík rosy, jenž pestrý kalich operlil. A naděj sladká, osvěživá, jež srdci dává silu, vznět, to vroucí lidské srdce zlomí, když sklame je a dá se v let. Lupínek spadá po lupínku, jenž důvěřivě rozkvétal – však ubohé co srdce zkusí, než slední květ mu oprchal! Pak v prsou vypráhlo je, pusto, jak jícen sopky by se tměl – a hluboký bol beznaděje vráskami v tváři zkameněl. To oklamané srdce lidské tichounce z ran svých krvácí, a na vždy zlomeno a svadlé se zvolna k hrobu potácí... Tak nejkrásnější květ uvádá, jenž ráno ještě svěžím byl, když vyschne jemu deštík rosy, jenž pestrý kalich operlil.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

681. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Růže. (Antonín Klášterský)
  2. KRVAVÉ KVĚTY MÁKU... (Růžena Jesenská)
  3. Živá socha. (Alois Škampa)
  4. None (Emanuel Miřiovský)
  5. Nemožná... (Bohdan Kaminský)
  6. PÍSNĚ (Jaroslav Vrchlický)
  7. Sloky melancholické. (Bohdan Kaminský)
  8. NÁŠ OSUD (František Šimeček)
  9. I. Usnulo mi srdce v ňadru (Rudolf Pokorný)
  10. Hořící rakve. (Bohdan Kaminský)