Soucit.

Jaroslav Vrchlický

V mrak slunce bylo ukryto den celý; mha místo listí byla na větvích, den ztmělý se zdál spíš k večeru než k jitru klonit. Když vzpomínám, tu posud slyším zvonit, a pohřební zas průvod vidím dlouhý. Juž rakev stála nad hrobem a pouhý jen okamžik – a měla dolů sjeti; v hrob hlínu začaly juž házet děti – tu náhle mrakem slunce záře blýskla a světla řeka ve hrob tmavý tryskla; ba slunce celé schýlilo se dolů a složilo v hrob svoji aureolu, jak vědělo by, že má zapotřebí hrob světla, než se zavře na vždy. K nebi jsem pohled tichý. Zde v dík slza stačí; ten soucit oblohy mne pohnul k pláči.

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

158. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Matka. (Josef Svatopluk Machar)
  2. 123. Před dvanactou. (Jan Petr Jordan)
  3. IV. Kdys u zdi hřbitovní (Jaroslav Vrchlický)
  4. XXXVII. Stál v polích hřbitov osamělý – (Vítězslav Hálek)
  5. II. In memoriam. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Matka a dcera. (Vojtěch Lešetický)
  7. Na vesnickém hřbitově. (Vojtěch Pakosta)
  8. Umrlčí tanec. (Josef Jungmann)
  9. Na starém hřbitově. ( K. Egor)
  10. Po práci. (A. K. Lešan)