Prosba k jaru.

Jaroslav Vrchlický

Prosba k jaru.
Na každou ránu země květ jeden kladeš jemně, ó vesno zářivá, za větrů ston a lkání po lese, v luhu, v stráni co písní zaznívá! Co dáš však srdcím, která se halí v mračna šerá, v nichž děs a pochyb rej? V teplého slunce zlatu ta cítí víc svou ztrátu a svoji beznaděj. Ó usměj se v jich dumy! ať bor jim těchou šumí! Tvé květy všecky sem pod znavenou jich nohu! A vůní střemchy, hlohu jim tíseň z duše vem! Ať jednou, aspoň jednou zrak jasný v azur zvednou, v svém smutném bezcestí! ať dýší bez únavy, a zvědí, soucit pravý,pravý že blaží nad štěstí! 131

Kniha Co život dal (1883)
Autor Jaroslav Vrchlický