Prosba k jaru.

Jaroslav Vrchlický

Na každou ránu země květ jeden kladeš jemně, ó vesno zářivá, za větrů ston a lkání po lese, v luhu, v stráni co písní zaznívá! Co dáš však srdcím, která se halí v mračna šerá, v nichž děs a pochyb rej? V teplého slunce zlatu ta cítí víc svou ztrátu a svoji beznaděj. Ó usměj se v jich dumy! ať bor jim těchou šumí! Tvé květy všecky sem pod znavenou jich nohu! A vůní střemchy, hlohu jim tíseň z duše vem! Ať jednou, aspoň jednou zrak jasný v azur zvednou, v svém smutném bezcestí! ať dýší bez únavy, a zvědí, soucit pravý že blaží nad štěstí!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

244. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  2. JSOU SLUNNÁ JITRA... (Josef Merhaut)
  3. Do album. (Xaver Dvořák)
  4. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  5. Noční růže. (Augustin Eugen Mužík)
  6. báseň bez názvu (Emanuel Miřiovský)
  7. Ve stínu žití. (Xaver Dvořák)
  8. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  9. ČTYŘI PÍSNĚ. (Otakar Theer)
  10. Duma po bouři. (Adolf Heyduk)