To dávno juž...

Jaroslav Vrchlický

To dávno juž...
To dávno juž, večerní šero tklivé, svit západu a lesa ticho snivé co dovedly mou duši k písni lákat, vzplát nadšením a ve modlitbě plakat. Co tenkrát chtěl jsem dnes, to nevím více. Co mohl jsem jen žádat od měsíce, co od přírody? Dnes těm citům cizí zřím oblaka, jak táhnou, jdou a mizí. Ó mládí sny! Ó touhy neurčité! Snad přece vámi božství ve vás skryté k nám hovoří jen jedenkráte v žití! Proč nemůžem či nechcem pochopiti? Vždyť ještě nyní po letech když mihne se kolem hlavy let váš, oko jihne, ta vaše zvěst nebyla klamem přece. Cos v duši chví se jako kruhy v řece... 142

Kniha Co život dal (1883)
Autor Jaroslav Vrchlický