Na každé struně pěl jsem krásu tvoji.

Jaroslav Vrchlický

Na každé struně pěl jsem krásu tvoji.
Na každé struně pěl jsem krásu tvoji, ve sterých zjevech vídal jsem tě v snění, tvé oko blesk a plamen políbení a vlnivý vlas roven zlata zdroji. A já se děsil, ač jsi byla mojí, se dotknout lemu řízy tvé a v bdění svých dlouhých nocí v novém utrpení na každé struně pěl jsem krásu tvoji. Teď jsem jak malíř, celý život dlouhý jenž pouze půdu k obrazu si zlatil, kam tahy paní své i tváře ovál Chtělchtěl vdechnouti – však oslněn zrak ztratil. I přišel anděl, obraz domaloval... Leč kdo vysloví vás, mé sny a touhy? 12