V dešti.

Jaroslav Vrchlický

V dešti.
Dnes prší zase – tuším den juž pátý; ty nad svou prací a já nad knihami v své jizbě útulné, tak žijem sami, jak větrem v jeden kout dva listy sváty. Jen časem v sny mé kmitne vlas tvůj zlatý neb s retů nápěv zazvučí ti známý, jak včelka bzučíc mezi květinami si hledá skryt, když obzor bouří vzňatý. A kdyby slunce více nezasvitlo, věř, ani nedivil bych se juž tomu, v mé nitro z tvojich očí lepší slítlo. V něm cítím duši svou jak jabloň kvésti; a v noci v zraku více mám slz štěstí než deštných kapek v listí starých stromů. 14