Noci na severu.

Jaroslav Vrchlický

Noci na severu.
Co nám je po tom, drahá, že se halí v plášť černých mračen večernice snivá? Ni luny zář tak není konejšivá, jak tichý krb, kde znova žáry vzplály. Z mé jizby koutů upomínky vstalyvstaly, a kadeř má jak na čelo mi splývá, zní hudba jejich sladce opojivá! – Ó kterak svět náš úzký jest a malý! A přec tak luzný! – Mně se zdá, z tvých zraků že hledí na mne celé štěstí naše, kol smavých skrání květ planého máku. A bych je na klín dolů slákal tobě, jen třeba činit, před čím rdíš se plaše, ti zlíbat ruce, šíj a oči obě. 18

Kniha Dojmy a rozmary (1880)
Autor Jaroslav Vrchlický