Dlouhá noc.

Dlouhá noc. Sonet dle prastarého vkusu.
Et ton sein! et ton sein de neige! Th. de Banville.
Hoch Kupido mi nedal spat; kol mého lože v jednom spěchu jak blázen běhal bez oddechu, až začal jsem se věru bát. Proč nespíš, začnu jemu lát, v mém srdci jako v měkkém mechu je slzí, citu, touhy, vzdechů – On: Nemá mne kdo kolébat. Noc prchla celá beze spaní: on vzdychal, plakal bez ustání. Teď k tobě jdu, má krásná paní: VímVím, ňader tvojich samet hebký se v sladkém rhytmu dme a sklání. Ó vem jej k sobě do kolébky! 19