Fryna.

Jaroslav Vrchlický

Fryna.
Před svými soudci náhle stála nahá; blesk jak by vržen slétl v shromáždění, stál každý němý v tomto okamžení, div na to slunce zrak pozvednout váhá. I žalobník sám nyní juž se zdráhá dál vésti při, v prach klesá v pokoření; a její krása svítí v zářném chvění, rty hoří, v očích blýská něhy vláha. Tys, Poesie, rovněž jako Fryna. Kdo po tobě chce hoditi svůj kámen, jak tebe uzří v pravé tvojí kráse, Hnedhned zšílel by po objetí tvých ramen, a více nedá hlavu z tvého klína, zkad věčná radost na svět usmívá se. 25

Kniha Dojmy a rozmary (1880)
Autor Jaroslav Vrchlický