Div Šalamounův.

Jaroslav Vrchlický

Div Šalamounův.
Na duchy hvízdnul Šalamoun a sborem hned poslušně se sletli k jeho trůnu: „Mne mrzí v erotickou bíti strunu, a z vlastních přísloví jsem zhloupěl skorem. Přineste slunce, dřív než nad obzorem kdes v moři usne, pak chytněte lunu a obě v láhev dejte; tajnou runu můj prsten vtiskne v pečeť nad otvorem!“ A stalo se. Co v této láhvi dělo se celou noc, to ani talmud neví. Leč k ránu výbuch, jako svět když padá, Aa luna zardělá jak žena mladá, a slunce zářné oblohou se skvělo, však z láhve rostly celé keře révy. 43