Víno duchů.

Jaroslav Vrchlický

Víno duchů.
Ty čisté víno duchů, poesie, jak s nebes Ganges plynul vodopádem, nad lidstvem proudíš a nad věků stádem tvé démantové moře vře a bije! Tě žebrák Homer holou dlaní pije, ty děti pouště blažíš vůní, chladem, a Shelley týrán po věčnosti hladem déšť perlí tvojich na svět spící lije. Ó jaký ples u zdrojů tvojich stávat, přes vlny tvé se dívat do věčnosti, jak nad nimi se rdí juž lidstva zoře! I nechápu, proč vodou střízlivosti tě hlupec křtí a lidstvu chtěl by dávat po kapkách tebe, jež jsi větší moře! 52