Oblaka.

Jaroslav Vrchlický

Oblaka.
Jak nemilovat oblaka, jež mění se a pomíjí, tu jako prales lilijí, tu tatarská jak čabraka. Tu promění se na draka a křídlem hvězdy zakryjí; jak nemilovat oblaka, jež mění se a pomíjí. Vím, duši mou to přiláká, jak pohár žití dopiji, v jich blesků zářnou glorii rychlejším letem nad ptáka! Jak nemilovat oblaka, jež mění se a pomíjí. 64