Měsíc v Šárce.
(Juliu Zeyerovi.)
I.
I.
Ve skalin příkré útesy
šleh’ měsíc, starý kouzelník,
hned zástup různých postav vnik’vznik’
pod pochmurnými nebesy.
Tam, kutnu jak když zavěsí,
se v stínech šklebí poustevník;
ve skalin příkré útesy
šleh’ měsíc, starý kouzelník.
Tu skamenělé pralesy,
tam obr a tam trpaslík,
tam orel, baba, v každý mžik
tvar jiný oko poděsí.
Ve skalin příkré útesy
šleh’ měsíc, starý kouzelník.
65
II.
II.
Naslouchej v dálku, příteli,
roh Šárky slyším ve skalách,
z dna propasti se točí prach,
a v tmě se zbraně zachvěly.
Na mračných ořích letěli
tu Bivoj, Šárka, Ctirad v mhách. –
Naslouchej v dálku, příteli,
roh Šárky slyším ve skalách.
Ty, kterým opět zaskvěly
se naše mythy v zář a nach,
že se mnou jdeš, jsem jako v snách,
tak oči se mi zatměly!
Naslouchej v dálku, příteli,
roh Šárky slyším ve skalách!
66