Píseň ve spůsobu Theophila de Viau.

Jaroslav Vrchlický

Píseň ve spůsobu Theophila de Viau.
Své šípy metá do kola nebeský střelec ze zlatého luku, bez hnutí bříza uklání se k buku i šedá skála plápolá. Jak mohu já zde klidný být? Mé srdce hnízdo prázdné bez hrdliček, i slzy nejsou hosty víc mých víček... Ó kdybych moh’ jen zapomnít! Kde ranní rosa s trávy jest? Či slíbala ji slunce žhavá ústa? snad změní se, až bude noc, tma hustá, ty kapky rosné v zástup hvězd! Má touha bude věčně plát! Najady všecky neschladí mé žáry; tvá bezcitnost mé srdce chytla v spáry a chystá se je v kusy rvát. A rve a krev má teče v dol... Ó rád se smířím s hrozným svojím bolem, když kapka spadne, až snad půjdeš kolem, ti v prsten jako karneol! 76

Kniha Dojmy a rozmary (1880)
Autor Jaroslav Vrchlický