Milostná odeletta.

Jaroslav Vrchlický

Milostná odeletta.
Tvůj obličej, zkad září něha snivá, světlušek rej kam zlatou prškou splývá, jak noc je s vlasů schvívá, mi praví: Čas tu, by se rozletěly tvé polibky, ty plaché, zlaté včely, ne kam by směly jen, leč také kam by chtěly! A blíž a blíž jde noc ve hávu stínů, dej níž a níž, ať, hlavu na tvém klínu, tvé tělo k sobě vinu, jež praví: Čas tu, by se rozletěly tvé polibky, ty plaché, zlaté včely, ne kam by rety tvé, leč kam by moje chtěly! 92