Přes propast.

Jaroslav Vrchlický

Přes propast.
Život, život, černá propast, můžeš ale přes ni jíti a se smát, nechť hřmí a bouří pod tebou tam vlnobití. Láska podá tobě ruku, převede tě přes ni hravě a ty bouřné vlny budou v sluch tvůj zníti kolebavě. Víno skryje oči tvoje ve růžovou mlhy clonu, že jak v snění půjdeš žitím, neuvidíš propast onu. Poesie orla letem nad hlubinu tu tě vznese, žhavé jiskry jako posměch s pochodně své v temno střese. Na jednom je dosti ze tří; kdo však tebe, poesie, láskou poznal, v číši cítil, neví ani sám, že žije! 128