Také píseň o hvězdách.

Jaroslav Vrchlický

Také píseň o hvězdách.
Jak velkou básní čarovnou jest, hvězdy, vaše záře a naše písně jaké k ní jsou malé komentáře! Co nadšení nám potřebí, co vtipu a co citu, jen stihnout kouzla toho stín, jenž ve vašem skryt svitu. A jaké pestré obrazy a jaké sladké klamy, až pod těch květů mohylou zmizíte hvězdy samy. Co z toho, jen když srdce tluk zní s leskem vaším v shodě, vždyť jak vy v básních, rovněž bůh tak zmizel ve přírodě. Pro list a květ, pro mračen let i pro tu píseň ptačí jej nechce více vidět svět a jemu – též to stačí. 161