V sněhu.

Jaroslav Vrchlický

V sněhu.
Hle, vloček sněhu v letu svém ti utkvěl na vrkoči, jak na oblaku tmavý lem, když bílá hvězda skočí, a druhý, třetí, jaký rej! až plál tvůj celý obličej jak ve zářícím rámu ze samých drahokamů. Jak diamantu zářný prach to padalo tak zhusta, že tmavěj vzplál tvých tváří nach i poupě jich, tvá ústa; a tak mne vábil jejich květ, že div moh’ jsem se udržet sníh vlasů tvých a lící neslíbat na ulici! 175