Skřivan.

Jaroslav Vrchlický

Skřivan.
Výš, oko mé, za letem skřivana! Hle, jak se vznáší, sotva jitro svitne! To není pták, v něm duše země lítne z pout zimy tuhé sluncem vyrvána! Ha, clona mraků před ním strhána! teď zmizel juž! – jak černý bod se kmitne; jen píseň jeho v záři slunce třpytné zní z touhy, z plesu divně utkána! Teď utichnul a rázem slétl dolů – jen osení se po něm rozvlnilo... Kam zmizel náhle tento básník jara? Co rozhází on jásotu a bolu! víc, nežli knihy pěvců juž kdy naplnilo, a přec to jenom lásky píseň stará! 189