Zpustlý mlýn.

Jaroslav Vrchlický

Zpustlý mlýn.
Ve úvalu skal stojí starý mlýn, mech na střeše má, kola puklá, shnilá, v nich proplítá se planá růže bílá a místo vody padá na ně stín. Pln olší, bříz a vrb je skalný klín, pod hřídelem kol vlaštovka se skryla, jí nad hnízdo se střemcha naklonila a bílé květy pláče do ruin. Ku zřídlu, které teče v pomněnkách přes kamení, pít skáče pěnkava, a za ní světla po pěšině hrají. I staneš, hledáš cosi v myšlenkách... a nenajdeš – však tušíš, mlhavá zvěst míru v srdci lidském není bájí. 192