Orion.

Jaroslav Vrchlický

Orion.
Jak skráň by přejel mi kdo rukou lednou, vzduch svěží ovál mne, na sprahlém retu vzdech umírá; vstaň, duše, měj se k letu, ve hloubí temných nebes hvězdy blednou. Než ptáci s písní na větev si sednou, než rosa skryje svoje slzy v květu, mluv s bohem svým! Snad z hasnoucích těch světů tě Oriona paprsky výš zvednou. Jen dokud tato hvězda ještě svítí, ty můžeš trhat závoj se všech tajů a ze všech zřídel věčný život píti. Jak ona zhasne, probudí se žití, a co ti zbude, dcero zašlých rájů? Jak mořem perla, mlčením se krýti! 207

Kniha Dojmy a rozmary (1880)
Autor Jaroslav Vrchlický