Ariosto.

Jaroslav Vrchlický

Ariosto.
Ó mistře Ludvíku, má duše plesá, když mohu nad tvou knihou šťasten sníti, tys pouze znal a věděl, co je žití, že rozkoš jeho větší nad nebesa. Z tvých veršů vane chlad a vůně lesa, tam se skal kaskad brillanty se řítí, tmou letní noci nahá těla svítí žen, kterým s boků poslední šat klesá. Tam plný rosy květu každý kalich, tam slunce svit na hroznech namodralých na brokátu se chví a na purpuru. Jak skřivan letí smích tvůj do azuru a perlami dští na tvých veršů růže, jen Rubens tobě „bratře“ říci může! 213