Cervantes.

Jaroslav Vrchlický

Cervantes.
Vy všickni Don Quixoti idealu, jenž těkáte bez cíle v lidstva tlumu, na bledé skráni svatou svoji dumu, vždy místo srdcí nalézáte skálu. Jenž nebe ztéci chtíce ve zápalu, pro hvězdy nevidíte spousty rumu, a s větrnými mlýny nerozumu se bijete, ó děti tuch a žalů: Váš nepřehledný dav se v dálce tratí, váš bolestný smích věků nad vlnami se chví; zda jásotem se nazpět vrátí? Ó nezoufejte, blázni nebo svatí, tou drahou pustou nejdete přec sami! – svit s čela Ježíše vám cestu zlatí. 214