G. Sand.

Jaroslav Vrchlický

G. Sand.
Ni demonem, ni modlou bezejmennou, ni sfingou, sporné otázky jež dává, v jichž slzách tají bachantka se smavá, mně vždy a všady trpící jsi ženou! Sny tvého ducha v nesměrnost se klenou, však srdce tvoje blažit nepřestává, ty skálo, o niž hana jako sláva vždy stříbrnou jen rozstříkne se pěnou! Ať stenáš, jásáš, ať se modlíš v tichu, ať budíš vzdoru lvici, ženskou pýchu, jdeš světem nesouc břímě jeho hříchů! Ty pokrytství saň zdrtila jsi patou, na čele zoři budoucnosti zlatou máš růží ze slz opuštěných spjatou! 215