Th. de Banville.

Jaroslav Vrchlický

Th. de Banville.
Sem hyacinthy, myrty, růže bílé a nejvíc laurů z delfického háje! Zde všecko sen je, přelud, vůně, báje, i bol zde usmívá se na mohyle. Co šeptá Satyr v ucho mladé víle, co zpívá sosna, když v ní vítr hraje, co na cymbál zní, zvonky, na šalmaje, co něhy dřímá v Heraklově síle: Vše v písni tvé, Aristofana vnuku snem krásy spitý, padlý v lásky muku, lká, směje se a jásá do souzvuku. Ty první radost navrátil jsi světu; teď měl bys umřít pod lijavcem květů a nejkrásnějších, smavých dívčích retů! 219